Je mi jasný, že Burst jsou pro spoustu lidí velkou neznámou, ale zbytek zasvěcených určitě o jejich kvalitách ví. V dnešní době, kdy se každá druhá kapela ohání označením „progressive“, lze jen těžko předpokládat, že toto označení ještě někoho vyvede z míry.
V případě Burst je ale nutné brát slůvko „progressive“ zcela vážně. Protože tam, kde jiní s progresem končí, tam Burst teprve začínají.
Ten, kdo by čekal pokračování v duchu minulé desky nebo dokonce „Origo“ Nr.2., by se pěkně přepočítal.
Kapela se nenechala ukolébat úspěchem desky předchozí a rozhodla se probádat další teritoria a rozpracovat to, co započala na „Origo“. Spíš by se dalo říct, že si kapela připravila minulou deskou půdu pod nohama pro věci příští.
Již při prvním poslechu je patrné, že „Lazarus Bird“ není albem pro masy a ne všichni odhalí jeho krásu. Oproti minulosti se prodloužila stopáž samotných skladeb, což je zcela pochopitelné.„Lazarus Bird“ nese víc než kdy předtím odér 60. a 70. let a psychedelie, jež je pro toto období tolik typická. Je vidět, že Burst jsou inspirováni například takovými King Crimson, či Pink Floyd. Záchvěvy Pink Floyd jsou především slyšet v aranžích vokálních linek, kde jsou hlasy na sebe typicky vrstveny ve stylu této legendy.
Je třeba ale pochopit to, že vše je zaranžováno a zahráno stylem „ala“ Burst. A proto se nejedná o žádné přihlouplé retro, či prachsprosté kopírování klasických kapel.
Burst v sobě dokonale kloubí „modernu“ s „oldies“, což dělá z „Lazarus Bird“ organickou a hravou desku, ze které dýchá život do všech stran.
To, co se nepovedlo Opeth s „Watershed“, zde najdete v hojné míře. Emoce, energie a vytříbené muzikanství.
Je zcela logické, že Burst půjdou vždycky trochu mimo hlavní proud, ale jejich počínání je mi víc než sympatické. Je jen škoda, že takových kapel není na metalové scéně o trochu víc.
|
