Místo konání Abaton Praha, pozvané kapely Ava Inferi, The 69 Eyes a Tiamat! Tak tedy s chutí do toho! Snad až nápadná rozličnost v podaní hudby nalákala v neděli 15. 2. 2009 do pražského klubu Abaton fanoušky rozdílného věku. Mohli jsme spatřit mladé holčiny, které zamilovaně pokukovaly po tourbusu kapely The 69 Eyes, i starší spolunávštěvníky, kteří si nenechali ujít uchu lahodící kapelu Tiamat.
Nevím, jestli se to stává jen mně, ale mám dojem, že pořadatelé z hudebního klubu Abaton nechávají své návštěvníky rádi čekat. Na dveřích jasně stálo vstup 18:30! A tak jsem, spolu s fanoušky, čekala. Někdo čekal déle, někdo skoro vůbec, ale rozhodně jsme všichni byli promrzlí a natěšení, což snad bylo záměrem pořadatelů.
Když se konečně otevřela ta velká plechová vrata a masa černě oděných lidí rozdílného věku byla vpuštěna dovnitř, doufali snad všichni, že se nahrnou pod stage a s rozzářenýma očima budou čekat na své miláčky, ale chyba lávky. Stage v nedohlednu, remcající lidi i lidé ze security. Další čekání, hroutí se nám časový harmonogram koncertu, kazí se dobrá nálada a přechází i chuť na koncert.
Ale kdo si počká ten se dočká a tak za dalších půl hodiny jsme konečně byli vrženi davem pod stage, na které se zatím činili technici. V sále nadšení, že už se konečně bude něco dít, lidé stojí všude kolem i na horním balkóně, nedočkavě nahlíží přes zábradlí, či se tlačí blíž k pódiu. A konečně se začíná show, světla stažená téměř do tmy a poněkud mystické tóny první kapely v nás vyvolávají první libé či nelibé pocity… A k tomu všemu je tu jeden důležitý fakt! Dočkali jsme se!
První kapela byla portugalská Ava Inferi. Začala poněkud nezvykle a pro její neznalce musela být velkým překvapením. Došlo i na rekvizity, které se během nedlouhého hudebního úseku ocitly v rukou vokalistky Carmen. Její příchod na scénu v dlouhých černých šatech a s lucerničkou v ruce nám všem sliboval něco neočekávaného, ale k mému velkému zklamání musím říct, že ač se všichni členové kapely snažili a Carmen rozdávala úsměvy na všechny strany, cinkala zlatými náramky a vrtěla se, či předváděla monstrózní gesta, publikum příliš nenadchla. Mrzí mě, že musím napsat, že se někteří tvářili snad až otráveně a když byla ohlášena poslední skladba, jásali snad jen proto, že už bude konec. Ale právě poslední kousek dostal lidi do varu. Snad za to mohla tamburína v rukou Carmen, snad živější melodie písničky, ale za Ava Inferi jsme mohli pomyslně odškrtnout splněno. A snad se i mezi těmi unuděnci našel někdo, koho tahle kapela zahřála na duši.
A jede se dál ve velkém stylu! Chvilka čekání nás už nezabila a my se mohli duševně připravit na další z hvězd večera, finskou kapelu The 69 Eyes.
Ve vzduchu bylo cítit vzrušení fanynek, jejich nedočkavost a nadšení. The 69 Eyes byli jako smršť, zpěvák Jyrki řádil na stage jako černá ruka a energie z něj čišela nepředstavitelným proudem. Fanynky ochotně zpívaly spolu s ním a doufaly, že právě k nim se ten finský kluk nakloní a nechá je sáhnout. Za chvíli bylo v sále téměř nedýchatelno, lidi se sevřeli a odejít nemohl nikdo, ani kdyby chtěl. Ale kdo by chtěl, když na stage řádil uragán. Jak rychle přišel, tak také odešel. Najednou jste se rozhlédli a zjistili, že je pryč a spolu s ním i vystoupení The 69 Eyes.
Najednou se zase dalo dýchat, pod stage se udělalo místo, to jak fanynky šly čekat na své finské idoly a na stage se jako chladivý vánek, který hladil po duši a zároveň vyvolával emoce, objevili švédští Tiamat.
Atmosféra v sále byla rázem jiná, než při předchozí kapele, dospělejší, vážnější a přesto tu panovalo souznění. A ač se muzikanti zaměřili opravdu na hudbu, žádné velké promlouvání k davům slyšet nebylo, musím říct, že to pro mě byl příjemný zážitek.
Myslím, že na své si ten večer přišli všichni, kdo koncert navštívili. A právě snad proto, že paleta hudby byla tak pestrá, možná občas pro neznalce mohly splývat písničky kapel, ale kapely nikoli. Každá měla svůj osobitý vkus, svůj styl, za který se postavila, aniž by kopírovala předchozí nebo následující band. A o to přeci šlo, zaujmout, nadchnout a dát zážitek.
|
