O tom, že se v posledních letech na zaoceánské scéně více než zakořenil populární death/doom, není pochyb. Jeho epická struktura a hutná melodika skýtá nespočet rozmanitých variací, kterých výtečně využívají i veteráni DAYLIGHT DIES. Nejnovější deska „Lost To The Living“ je pozoruhodným krokem do neznáma, který posluchače uvádí do mohutné skličující atmosféry amerického doomu.
Celým albem se táhne melancholická linka v poklidných odstínech oblíbené temné romantické palety a skladby svazuje v perfektně sjednocený celek. Klasické kytarové vyhrávky a složitá sóla, kterých je kotouč víc než plný, pasují jinak velice sytě probarvený zvuk v nezapomenutelnou smršť melodiky, tančící v tempech pomalých epických sfér. Kvalita skladeb je umocněna čistě vybroušenou patinou growlu Nathana Ellise, jehož artikulace a srozumitelnost je opět více než ukázková!
Po hudební stránce se dá mluvit přinejmenším o stejně dobře odvedené práci jako v případě produkce (o výtečné kompozici skladeb nemluvě). Na protipólu je k popularizační škodě desky její emotivní vyspělost, která na posluchače klade vysoký nárok a ne každý, kdo jí rozhodne poslechnout, dokáže jistě porozumět jejímu obsahu. Díky absenci tvrdších pasáží a rychlejších temp může deska na první pohled působit monotónně až fádně. I přes tento malý nedostatek se za titulem "Lost To The Living" skrývá příjemný poslech plný bolestné nostalgie a vzdušných momentů překvapení, které celou přetěžkou atmosféru příjemně odlehčují. V konečném efektu je monotónnost skladeb vyvážena a zcela rozmetena jemnou neotřelostí a hravostí definitivního zvuku.
„Lost To The Living“ je perfektně propracovaným výplodem té nejkřehčí melancholie a lety prověřené hudební praxe. Celková kvalita desky je více než velice uspokojivá a ohromující. Zdá se, že i po úspěšném uvedení předešlých alb mají DAYLIGHT DIES ještě stále co nového nabídnout a rozhodně nepatří k upadajícím torzům, které čerpají ze zašlé slávy…
|
