Rock´n´rollový svátek, i tak by se dal nazvat úterní koncert australské kapely AC/DC. Že se bude jednat o možná největší koncertní událost roku 2009 naznačoval i fakt, že lístky na koncert zmizely za pouhé dva dny. Ti, na které se nedostalo, se zoufale snažili koupit lístek před O2 arénou, povětšinou marně.
Turné začali AC/DC v Severní Americe v říjnu 2008 a nazvali ho Black Ice Tour podle stejnojmenné desky. Album „Black Ice“ se v Česku vůbec velmi dobře prodávalo, dlouhé měsíce se drželo na špici prodejnosti a není divu, vždyť je považováno za jedno z nejlepších alb, které kdy kapela natočila.
Jako předkapelu pro tour si AC/DC vybrali The Answer ze Severního Irska, kteří představili písničky nejen ze svého posledního alba „Everyday Demons“. Hudebně se AC/DC v mnohém přibližovali, jednalo se o klasický rock s vlivy Led Zeppelin, Black Sabbath či Thin Lizzy. Zpěvák Cormac Neeson rozhodně nepostrádal charisma a snažil se po každé písničce komunikovat s publikem. Jak už to tak bývá, role předkapely není lehká, ale The Answer to zvládli na jedničku a české publikum je po právu ocenilo.
Vystoupení AC/DC začalo videem, které bylo promítáno na veliké plátno umístěné přímo nad pódiem. Diváci tak mohli sledovat divokou jízdu vlakem, která vyvrcholila v salvu ohňostrojů a výbuchů. Plátno se posunulo na stranu a na jeho místě se objevila obrovská lokomotiva, které zůstala až do samotného závěru koncertu. Poté za nadšeného řevu fanoušků dorazila i kapela v čele se zpěvákem Brianem Johnsonem a kytaristou Angusem Youngem a spustila otvírák alba „Black Ice“ „Rock n Roll Train“.
Celá kapela působila, že je v naprosté pohodě a že si koncert patřičně užívá. Hlavní pozornost na sebe strhával Angus, který právem patří k nejlepším kytaristům světa. Na druhou stranu jeho bratr Malcolm, který také hraje na kytaru, zůstával celou dobu v pozadí spolu s basákem Cliffem Williamsem. Po pravdě řečeno mě ale nejvíce fascinoval bubeník Phil Rudd, který za celou dobu snad nevyndal cigaretu z pusy.
AC/DC představili písně ze svého novinkového alba, ale zabrousili také do starších desek jako „Highway To Hell“ (1979), „Back In Black“ (1980), „The Razors Edge“ (1990) a dalších. Velký ohlas měla tradičně skladba „Thunderstruck“, při které diváci sehraně spolupracovali s Angusovou kytarou, nebo skladba „Hell´s Bells“, na jejímž začátku byl na pódium pomalu spouštěn obrovský zvon s logem AC/DC. „Highway To Hell“ zazněla až jako přídavek, ale skupina vynechala například klasickou „Hard As A Rock“.
Během vystoupení se na pódiu střídaly různé rekvizity, například obrovská nafukovací panna nebo děla, vyrovnaná před syčící lokomotivou. Angus si také dovolil menší svlíkací číslo, po kterém zůstal jenom v šortkách po celý zbytek koncertu.
Celkově ve mně koncert zanechal hluboký dojem. AC/DC ani po 35 letech působení nepůsobí vyprahle, ale stále mají co říct. O tom svědčí i to, že jejich koncerty po celé Evropě jsou většinou beznadějně vyprodané. Turné by mělo trvat do června tohoto roku.
|
