V období kulminace pro mě životně důležitého a navíc absolutně geniálního hudebního stylu NWOBHM a v mezidobí majstrštyků „Screaming for Vengeance“ a „Defenders of the Faith“ hvězdy z největších JUDAS PRIEST, se ucházeli o své místo na slunci i jistí BATTLEAXE (původně si říkali WARRIOR), kteří se definitivně zformovali na přelomu let 1982/83 v Newcastle (England). Popisovat prostou anabázi událostí, které tuhle kapelu přivedly až k mým uším nebo, spíš mé uši k ní, by bylo asi v dnešní době zbytečné. Osud tomu chtěl, a tak k setkání prostě došlo.
Každý z nás narazil v životě na řadu skupin, které prostě proletí kolem v podobě jednoho alba, zanechají stopu a zmizí na smeťáku dějin. I BATTLEAXE byli pro mě podobnou epizodkou, ale tehdy jsem netušil, že v životě se vše odehrává v kruhu, a tak nadejde i čas „znovuobjevení“ již před lety objeveného. To je nakonec i důvodem mé dnešní zmínky o těchhle „anglánech“, kteří se do dějin bigbítu zapsali pouhými dvěma alby a jedním EP z roku 1987, o kterém nemám však již bližší informace. To druhé v pořadí, které si možná nebo spíš určitě také časem připomeneme, je žel o poznání horší, než předmětné „Burn This Town“.
Pohled na obal alba jistě vyvolá u mnohých úsměv na rtu. Amatérským způsobem vyvedená malůvka vlasatého motorkáře „válečníka“ a v pozadí město v plamenech vskutku z dnešního pohledu působí vesele. Klišé na druhou, chtělo by se téměř říct, ale zároveň si připomeňme, že ani dnes, kdy je dostupná spousta šikovných prográmků, nemají všechny tzv. metalové party zrovna „košér“ přebaly svých placek.
BATTLEAXE neužívají ve své tvorbě jiných prostředků, než kterých v dané době užívali jejich věhlasnější souputníci. Kytary jsou pěkně ostře „nabustřené“, riffy snadno zapamatovatelné, stavba skladeb velmi prostá a jednoduchá (místy připomínající další z legend – MOTÖRHEAD). Dave King byl na postu vokalisty po čertech dobrou volbou. Jeho přirozený chraplák spolehlivě dává songům potřebnou razanci a naléhavost. Výborné bicí Iana Thompsona a skvělá, promakaná sóla Steva Hardyho jsou rozhodně také doménou kapely.
Zvlášť bych vyzdvihl „rokec“ vypalovačku „Running Out Of Time“, která potvrzuje instrumentální zdatnost všech hudebníků a nadhazuje mi položit si otázku, proč tahle banda vlastně neuspěla a zapadla. Z mého pohledu, resp. poslechu, není jediného důvodu, proč se tak stalo. Konzumace tohoto jistě nadprůměrného alba je nanejvýš příjemnou záležitostí a dovolím si tvrdit, že by kvalitou s přehledem obstálo i v dnešní konkurenci. Velice bych si přál se dožít momentu, kdy se tenhle metalový klenot objeví v reedici na CD v nabídce obchodníků s muzikou.
Mé závěrečné bodové hodnocení je vztaženo k době, kdy a vedle jakých dalších podobných alb tahle věc vznikla.
|
