Je to celkem už dávno, co se mě kluci z pražských CHLEJF snažili přesvědčit o svých kvalitách demíčkem „Zkurvená generace“. Tehdy se mi tahle „prasofekální hudební deformace“, jak se sami nazývali, celkem páčila. Jenomže roky běží nemilosrdně dál, hudební vkus krystalizuje a vyvíjí se. To však neplatí o této bandě...
Tady se totiž vývoj zastavil. Ano, zvuk je lepší, kapela zní suverénněji, vyhraněji, jenomže to je asi tak všechno. Nemuselo by to být samozřejmě na škodu, ale co mě bavilo tenkrát, mi dnes přece jenom mírně drhne. Projev CHLEJFu je mi stále sympatický, i když mám tak nějak nepříjemný pocit, že se začíná vkrádat troška té kalkulace (chápej – snaha se zalíbit, ber co ber). Kapela drhne přímočarý a celkem dřevní HC, potěší české texty (i když jsou samozřejmě dosti primitivní), určitá šlapavost. Skladby dokáží fungovat, aniž by dělaly svým rodičům ostudu. Nejlepší se mi stále jeví letitá „Ideální bůh“. Ale pozor, tady řádně znásilněná – Co má sakra znamenat ten vytažený klavír? Opravdu hrozná aranž. I tak ale dobrá věc.
„Stopy v bahně“ jsou klasická nahrávka, která neurazí, celkem dobře se poslouchá, ale nic nedává. Má to ksicht. Takový ten, kolem kterého projdete, třeba se i podíváte, ale během sekundy zapomenete. Ale co, hlavně že je zábava!!! Jen člověk, který dělal grafickou stránku kotoučku, by měl dostat přes prsty. Tahle šedivějící hrůza opravdu nezaujme...
|
