Britská skupina BUDGIE se vydala na dlouhou cestu hudebním světem už v roce 1967. Muzikantsky se pohybovala někde na pomezí hutného rocku s prvky blues. V počátcích se toulala, stejně jako celá řada jejích souputníků, zaplivanými kluby, ale to jen do doby, kdy si jí všiml v tu dobu již značně vlivný producent Roger Bain. Tenhle člověk je mj. podepsán pod produkcí prvních dvou alb živoucí legendy Black Sabbath.
Vypjatý vokál Burkea Shelleye se stal na dlouhá léta poznávacím znamením BUDGIE, stejně jako hlas Ozzyho pro již zmíněné Black Sabbath. V pořadí čtvrté a z hlediska komerčního úspěchu průlomové album vyšlo pod názvem „In For The Kill!“. Prvky přicházející NWOBHM jsou zde víc než patrné.
Hudbu v podání BUDGIE jsem si zamiloval hned od počátku, i když jsem tehdy měl přístup jen k dílčím, kusým nahrávkám nevalné kvality a vůbec už jsem nevěděl, ze kterého alba by ten či onen song vůbec mohl pocházet. Obdivoval jsem způsob, jakým se chopili v podstatě identického materiálu jako „sabati“ a dokázali z něj vykřesat hudbu ovšem zcela odlišnou. Kořeny v blues, byť kdesi v hlouby ukryté, zachovávaly jejich hudbě patřičnou syrovost, ale instrumentální pojetí se od BS dost zásadně lišilo. Iommi totiž vždy upřednostňoval ve tvorbě svých skladeb značnou riffovou hutnost, hloubku a údernost, toho se zde vlastně rovněž dočkáte, ale v aranžích samotných jakoby se zjevovalo jisté odlehčení a touha po náznacích progrese. Znamená to tedy, že i přes nemalé množství styčných bodů rozeznáte hudbu Budgie od Black Sabbath velmi snadno a jednoznačně. Je to jistě i vedením kytarových sól Tonyho Bourgea, která mají nezaměnitelný rukopis a vůbec barva zvuku kytar je velmi originální a svá.
BUDGIE se žel nikdy nepodařilo vykročit významněji ze stínu mediálně frekventovaných veličin, to však ve finále není úplně na škodu. Naopak, punc undergroundu ozdobil jejich tvorbu jakousi vzácností a BUDGIE tak nebyli kapelou pro každého. Dobrou zprávou je, že jsou údajně dosud aktivní a jejich hard rocková alba, okořeněná špetkou blues, zdobí sbírku mnohých z nás.
Pokud by snad někoho z vás přepadla náhlá zvědavost a touha po dosud nepoznaném, dá se stále koupit jednak značná část základní diskografie BUDGIE a nebo velmi obsáhlá kompilace „An Ecstasy of Fumbling: The Definitive Collection“ z roku 1996, která je vybavena obsáhlým bookletem se spoustou informací o změnách na postech jednotlivých hudebníků apod. Nehledě k tomu, že velmi výstižně mapuje celý vývoj kapely v podobě několika songů z každého alba obsáhlé diskografie.
|
