Každý rocker, který nadobro propadl magické síle „opravdové“ muziky, má ve svém srdci místo, kde se na výsluní vyhřívá jeho nejoblíbenější skupina. Jsem už dost starý na to, abych měl ve svých věcech tzv. jasno, a tak jsem již dávno ukončil tu nekonečnou, a vy znalí jistě víte, neobyčejně náročnou selekci, tedy výběr té své nej, nej, nej bandy.
THIN LIZZY mě provázejí životem už dlouhou řadu let a v podstatě periodicky mě svým pojetím rocku vracejí ke kořenům, a nutí mě tak si vždy připomenout, jak to vlastně všechno se mnou a muzikou kdysi začalo. Nebýt jich, nechal bych svou přízeň možná strhnout jen jedním směrem, a tak bych ztratil potřebný nadhled, který je tolik důležitý při hodnocení rockových děl, ať už pocházejí z jakékoliv větve nebo, chcete-li odnože bigbítu.
Tvorba THIN LIZZY pro mě představuje jistou formu geneze tzv. tvrdé muziky a velmi přehledně strukturované zrání konkrétního žánru. S čistým svědomím zde mohu uvést, že jsem doslova fascinován všemi alby téhle bandy a napadá mě v té souvislosti, že kdyby nebylo mé vrozené lenosti, stálo by za to „spáchat“ o jejím životním díle a přínosu světovému hudebnímu dědictví celý seriál. Nakonec to ale vypadá tak, že mi jedno jediné album, které je navíc „live“, postačí k tomu, abych na ne příliš rozměrném prostoru zmínil kvality, které tvorba THIN LIZZY měla. Musel jsem užít čas minulý, a to i přesto, že vím o stále trvající existenci souboru. „Král“ je ovšem již dávno mrtev a tak nepovažuji za rozumné se zabývat současností kapely, jejímž poznávacím znakem byl právě Lynottův rukopis. Především velmi specifická barva hlasu a zcela nevšední přístup k nástroji.
Informace o vzniku, době aktivní činnosti, defilé všech možných „star“, které souborem prošli, si jistě ti pilnější a hloubavější rádi a trpělivě dohledají sami. Já se soustředím pouze a výhradně na připomínku, z mého pohledu, díla nejvýznamnějšího, kterým je živák „Live And Dangerous“ z roku 1978. Světlo světa spatřil zhruba po osmi letech hvězdné kariéry těchto Irů. V tu dobu dávno zněly éterem hymny, jako „Jailbreak“, „Rosalie/Cowgirl´s Song“ nebo „The Boys Are Back In Town“, ale stejně tak i zbytek super „tracklistu“. Sám pohled na něj napovídá, o jak vypečenou pochoutku se jedná. K tomu si přičtěte absolutně bezchybné instrumentální výkony všech hudebníků a to celé umocněte vysokým standardem, který byli tehdy muzikanti zvyklí podávat při „live“ vystoupeních. Musím zmínit, že to býval a dosud je pro mě i důležitý aspekt při hodnocení skupiny, zda mi vůbec stojí za pozornost. Uvádím to záměrně a s ohledem na fakt, že již dlouho jsem „naživo“ neslyšel partu (až na málo výjimek), která by své „CD“ kvality potvrdila „naživo“. Asi se na to dnes již nehraje. Především u současných, mladších odnoží metalu. Tam jsem zažil již řadu velkých zklamání.
Mohu litovat jediného, a to, že jsem neměl možnost „Live And Dangerous“ zažít na vlastní uši. Není nad to, nasát tu nádhernou atmosféru, mít jistotu, že 100pro poznám skladby, které se právě hrají. Že poznám každý tón kytarového sóla, které je do detailu identické s tím na studiové verzi. Každý úder bicích, basové linky, že to vše zůstává absolutně identické s tím, co jsem již dříve naposlouchal.
THIN LIZZY vnesli do hard rocku nové postupy, maximální využití přirozeného charisma a nevšední techniku hry. Phil Lynott byl možná dík svému poněkud exotickému původu nadán schopností tvořit jinak, než většina ostatních rockerů té doby. Osudným se mu však stalo to, co právě tehdy, stejně jako i dnes, muzikanty spojovalo, a tím byla až přílišná náklonnost k drogám. Ta se mu nakonec stala 04. ledna 1986 osudnou. Po předávkování heroinem upadl do komatu a zemřel.
Svět tak ztratil výjimečného komponistu a hudebníka, za kterým zůstala nesmazatelná stopa v podobě víc než kvalitativně vyvážené diskografie, korunované právě předmětným „live“ počinem a nesmrtelný odkaz pro celé generace baskytaristů, neb jeho přístup k nástroji nebyl jen obyčejným „tvrzením muziky“.
„Live And Dangerous“ se tak zapsalo zlatým písmem do historie „těžkého kovu“ a jistě by mělo být uloženo na čestném místě ve sbírce každého fandy kvalitního „nátěru“. Kvalitativně bezkonkurenční materiál, a to ve všech ohledech.
R.I.P. …..PANE muzikante!
|
