„In The Court Of The Crimson King“ pro mě navždy zůstane definicí prog/art rocku. Symbióza šílenosti a krásy zde spolu kráčí v pěti rozsáhlých kompozicích na téměř ¾ hodinové ploše. Vtěstnat tolik (pro následníky určující) invence na tak relativně krátkou plochu je mistrovský výkon. Vynikající Greg Lake (též ELP ad.) za mikrofónem, už tehdy se zkresleným vokálem, zůstává pro mě navěky nepřekonaným.
Rozebírat kytarové linky Roberta Frippa by vydalo na celou knihu. Těžko bych hledal současného kytaristu, který by se mu aspoň vzdáleně přiblížil. Je to člověk, který umí pomocí svého nástroje doslova mluvit, zpívat a navozovat nálady, které si jen můžete nebo spíš ani neumíte představit. Je v podstatě také jediným členem, který přežil všechna období neustálých změn v sestavě kapely. Je to člověk s nekonečným talentem experimentátora se zvuky a hraním si nebo kombinováním různých nástrojů. Hudební génius je myslím tím pravým označením jeho osoby.
Úvodní skladba „21st Century Schizoid Man“ má v sobě notnou dávku psychedelie, podobné třeba raným Pink Floyd nebo pozdním The Beatles. Je stejně plná zvratů a návratů k ústřednímu riffu, jako lehkých doteků jazzu nebo ostřejších, vypjatých momentů.
Za ní následující „I Talk To The Wind“ je naopak citlivou baladou s jemnými harmoniemi a něžným Lakeovým zpěvem. Řekl bych, že je vedena jazzovou rytmikou a lehkou konverzací mezi flétnou a mellotronem.
Třetí „Epitaph“ je ponořena hluboko, v deprese navozující náladě, a připomíná, že KC nebyli jen o „úletech“, ale dokázali se i ukázněně držet nosného motivu, čistých harmonií a pracovat pouze a jen s navozením potřebné atmosféry. To vše v čistém prog-rockovém podání.
Další „Moonchild“ se nese opět v jazzovějším duchu, probarvena impresionistickými barvami, ovšem zahalena hávem zvláštního klidu, vyústí v závěrečnou a zároveň titulní „The Court Of The Crimson King“, která ozvláštněna změnami bicích temp a řadou přechodů, se nese v tajemné náladě, skoro bych řekl až melancholicky ponuré.
Skupinou King Crimson prošla za ta dlouhá léta celá řada vynikajících a velmi významných hudebníků. Její hudba byla a je pro mě vždy něčím nevšední a přináší mi dodnes nepopsatelné zážitky. Velkou výhodou je její neustálý život, kterým je doslova napresována. Každé další album vám nabídne něco nového, jiného, ale stále v sobě nesoucího typický rukopis King Crimson. Je to bezedná studna inspirace i pro všechny současníky, metalovou hudbu nevyjímaje.
Nakonec, pokud se zajímáte o dění v metalu do hloubky, často můžete v rozhovorech s různými současnými muzikanty narazit na odvolávání ke kořenům King Crimson nebo i na zálibu v poslechu alb King Crimson. Není divu, tahle skupina zbořila hranice času opravdu s přehledem. Tohle album považuji za milník ve vývoji moderní hudby a za zároveň nejlepší kus, který King Crimson světu hudby kdy dali.
|
