Power/speedová nakládačka z Ameriky? Ano, i tohle je už dnes možné. A asi je i logické, že vítr svěžesti zavane odjinud než z epicenter tohoto stylu. Jakoby oceán mezi starým a novým kontinetnem vyčistil všechny neduhy, kterých se zas a znova dopouštějí některé kapely z Německa, Švédska či Itálie. Takže nastoupil maestro Matt Smith, jenž je mozkem, páteří i svalstvem THEOCRACY, aby nekompromisně ukázal svým evropským kolegům směr.
Co naznačil stejnojmenný debut z roku 2003 (který nahrál Matt zcela sám, pouze za přispění automatických bicích), je zde vypipláno k nebeské dokonalosti. 68 minut stopáže profičí vaší melodickou soustavou rychlostí powerem nabitého blesku.
Žádné intro, skladbou „A Tower Of Ashes“ se maže rovnou na věc. Matt nehraje na první dojem a dokazuje, že i ve speedu je možné umně vrstvit melodické linky a nápady různě přes sebe, aniž by se omrzely po několika posleších. Já jsem například přišel na chuť jak první, tak druhé skladbě „On Eagles Wings“ až po několika koštnutích. Ta chuť však poté nevyprchala, naopak, každým dalším poslechem nabírala na pikantnosti. Ale když už budete ukolébáni přátelským power speedovým menu, Matt nasadí thrash metalový kalibr. Třetí, více než devítiminutový song je totálním prasopalem! Melodie nemizí, ale ustupují nájezdu kytarové riffáže, která zejména uprostřed songu řeže a drtí neskutečnou metalovou silou, kterou navíc vypointuje deathovou klepačkou!
V životě musí být vše v rovnováze, a tak po hutné jízdě přichází zklidnění. THEOCRACY jak názvem, tak i obalem alba odkazují ke křesťanské víře a následující skladbou se vydávají do samotného Jeruzaléma. Nenechte se zviklat, vy, kdož máte pochyby o tomto náboženství a přijměte jejich pozvání, „Bethlehem“ vás za to královsky obdaruje. Nádhera! S písní „Absolution Day“ přichází na řadu další vichr, tentokrát speedový. Není čas na na úkryt, tahle píseň vás smete a sranda je, že se u toho budete smát jak malí haranti! Opravdu, THEOCRACY si s náma dělají co chtějí, a v následující „Writing In The Sand“ mění tempo do středově rychlých otáček pohody. „Martyr“ zase umně spletá power thrashové copánky a přichází závěr v podobě epické, přes 22 minut trvající titulní skladby. Možná nejdelší song této hudební škatule v historii převaluje rytmy i tempa a nakonec zabíjí v drtivě rychlém metalovém masakru.
A když album dozní, uvědomíte si, že jste to nebyli vy, kdo předešlou hodinu určoval dění kolem sebe, ale Matt Smith a THEOCRACY, kteří vás zhypnotizovali svými nápady a vytříbeným hráčským umem si vás povodili přesně tam, kde chtěli. A jestli se jednou Kristus vrátí zpátky na Zem, první co udělá bude, že roztočí svoji dlouhou kštici vstříc osvíceným melodiím kapely THEOCRACY! Amen.
|
