Při příležitosti pražského vystoupení švédské kapely In Flames jsem dostal možnost udělat rozhovor s frontmanem této kapely Andersem Fridénem. Na rozhovor jsem se posílil o kolegu ze serveru Swedishmetal.wz.cz, se kterým jsme si pro Anderse připravili celou fůru otázek. Bohužel jsme se pak od managera kapely dozvěděli, že na jeho provedení máme pouze deset minut. Většinu otázek jsme tedy vyškrtali a ve výsledku se jedná pouze o takový minirozhovor :-).
 In Flames považuji za klubovou kapelu, ale je pravda, že hrajete i na velikých festivalech a větších halách. Preferujete tedy spíše hraní v malých klubech jako je „Retro“, nebo máte radši velké koncerty?
Nemůžu říct, že bych preferoval jedno nebo druhé. Když hrajete pořád ve velkých halách, nebo naopak zase pořád jenom v malých klubech, tak se to časem stává poněkud stereotypní a nudné. Osobně strašně rád hraju v malých klubech, mám rád tu atmosféru a těsný kontakt s publikem a na druhou stranu je zase neuvěřitelný zážitek stát před několikatisícovým davem, takže jsem rád, že si můžu užít obě varianty.
Včera jste hráli ve Zlíně, jaké to bylo? Od lidí jsme slyšeli, že si to opravdu užili, zároveň bychom Vám za ně rádi poděkovali.
Jasně, díky! Bylo tam trochu horko, ale jinak to bylo skvělé.
Teď trochu soukromější otázka. Když jste doma ve Švédsku a zrovna nekoncertujete, netočíte album a ani nevyřizujete žádné náležitosti ohledně skupiny, vídáváte se se zbytkem kapely? Myslím tím, jestli si spolu zajdete na pivo, zapařit a podobně, nebo se spíš věnujete své rodině?
Většinu času trávím se svojí rodinou a přáteli. Když jedeme světové tour, tak jsem s klukama z kapely v neustálém kontaktu, ale tím, že bydlím jinde než ostatní (Stockholm), tak si od nich udržuji jistý odstup. Osobně se snažím trávit co nejvíc času se svojí rodinou.
Mimochodem máte děti?
Jasně, všichni z kapely máme děti. Já mám jednu dceru.
Před dvěma týdny hrála tady v Praze zatím poměrně málo známa švédská kapela Degradead a my víme, že někteří členové In Flames pomáhali při natáčení prvního alba. Myslíte si že, to co hrají, je směr kam se bude ubírat švédský melodic deathmetal? Líbí se Vám tahle kapela?
Absolutně netuším, kam se tenhle směr bude ubírat.. To fakt nemůžu říct. Jinak je pravda, že kluci z In Flames se zapojili do nahrávání jejich prvního alba a druhé bylo zase naopak mixované ve studiu, které vlastním já ještě s několika dalšími lidmi. Degradead se mi líbí, ale jestli nějak ovlivní melodeathovou scénu, to opravdu nevím.
Dobře. K další otázce. Letos se po dlouhé době stalo, že jedete tour sami a předskokany Vám dělají většinou místní kapely. Vyhovuje vám to takhle víc, přece jenom máte určitě víc soukromí, anebo jste radši, když máte nějaký doprovod?
Po pravdě, já nepotřebuji mít nutně soukromí. Během těch let co koncertujeme, jsme hráli s tolika kapelami a získali jsme tolik nových přátel, že skoro všude někoho známe a tedy vůbec neřešíme, jestli nás bude někdo doprovázet. Jsme rádi, že tu můžeme být a užíváme si to.
Od začátku roku sbírá Vaše kapela jednu cenu za druhou a jednou z nich je i švédská Grammy. Při přebírání této ceny jste vystoupili s populárním hudebníkem Timo Raisanenem. Jak hodnotíte tuto spolupráci a máte rádi podobné věci, jako byla tato?
Ano, jsme rádi, že jsme to udělali. Myslím, že to byl výborný nápad. Jinak bychom do toho ani nešli, protože neradi děláme věci, do kterých nás někdo nutí. Tohle nebyla událost, která se naskytne každý den, navíc na takové akci. Měli jsme možnost udělat věc, kterou normálně neděláme, a opravdu se nám to líbilo a užili jsme si to. Ono je těžké hrát před takovým publikem, myslím takové více mainstreamové, ale zvládli jsme to. Navíc tam šlo i o byznys, neboť každý člověk, který ve Švédsku v hudební branži něco znamená, tam byl. A i když ne každý se o nás v tu chvíli zajímal, třeba si někdo po skončení našeho vystoupení řekl „wow“, to nebylo vůbec špatné! Myslím, že můžu říct, že jsme metalová kapela, která na podobných akcích není vidět často a když vydáváte jedno album za druhým, děláte jednu a tu samou show, dostanete se do škatulky a to my nechceme. My chceme oslovovat všechny příznivce hudby a je úplně jedno jestli poslouchají jazz nebo pop nebo cokoliv jiného, a tohle určitě dělám rád.
A od koho vlastně přišel ten nápad, bylo to od skupiny nebo od managementu?
Ne, byl to náš nápad, my sami se prodáváme. Nemáme žádný management, který by nám určoval, co můžeme dělat a co ne. Děláme, co sami uznáme za vhodné a nechceme si od nikoho nechat poroučet (smích).
Během těch let, co koncertujete jste už procestovali téměř celý svět. Které místo Vás nejvíce zaujalo a kde se Vám nejvíce líbilo?
(přemýšlí) V Sydney v Austrálii.
Tam jste mimochodem opět zavítali před pár týdny.
Ano, bylo to podruhé, co jsme tam byli a byl to opět skvělý zážitek.
Také jste navštívili Jižní Ameriku. Jsou nějaké zásadní rozdíly mezi fanoušky tam a tady v Evropě?
Určitě tu nějaké rozdíly jsou. Fanoušci v Jižní Americe nejsou tak zhýčkaní koncerty větších kapel. Nevím jak je to tady u vás, ale ve většině evropských velkoměst je každou chvíli koncert nějaké známější metalové kapely. Tam to tak není, a proto jsou tam lidé na tyto akce až neskutečně natěšení. Jsou hrozně hlasití a pořád zpívají, tím nemyslím jenom texty ale i kytarové melodie a podobně. Byl to zážitek tam hrát.
Naše další otázka se týká Jespera a jeho léčení ze závislosti na alkoholu. Myslíte si, že je možné, aby se ještě někdy vrátil?
Možné je všechno, ale teď se tak bohužel určitě nestane. Momentálně pro sebe Jesper musí udělat co je potřeba.
A v budoucnu?
Opravdu záleží jenom na něm, musí se dát sám do pořádku a až pak bude možné přemýšlet o jeho návratu do kapely. Prostě nejdřív musí vyhrát tenhle boj a já, jako jeho přítel, bych si opravdu přál, aby se cítil lépe.
V souvislosti s tímto bychom chtěli, abyste Jesperovi od nás a od všech fanoušků vyřídil pozdravy, aby to úspěšně zvládl.
Díky, určitě mu to řeknu.
A poslední, trochu otravnější otázka, pracujete teď během probíhajícího turné na novém albu? Myslím, jestli třeba píšete texty?
Nene. Co se týče textů, tak ty píšu průběžně pořád, ale na novém albu jinak zatím opravdu neděláme. Poslední deska je venku přibližně rok a my si teď chceme užít hlavně koncertování.
A na úplný závěr bychom chtěli Peterovi pogratulovat..
Peter Iwers : ..k mému gólu? (smích) (Peter zrovna dal gól Danielovi ve fotbale na konzoli - pozn. red.)
Nene, k dítěti, které se má zanedlouho narodit
Peter Iwers: (radostně) Děkuji opravdu moc!
My děkujeme za rozhovor.
|
