Italský skřivan na metalové scéně poletuje již 15 let, slavíc přitom nezanedbatelné úspěchy, leč zatím se žádné z českých metalových médií neobtěžovalo touto kapelou jakkoli zabývat. Na kontě má přitom 11 alb a přes 140 000 prodaných nosičů. Recenzí jejich zatím posledního alba spěcháme napravit tento hrubý nedostatek a učinit přítrž tuzemskému přezírání této osobité kapely.
A jakouže hudbu začne po vložení disku vyluzovat váš přehrávač? Symfonicky power/speedovou s asijsky vyhrocenými melodiemi, podávanými navíc ve velmi okázalém provedení. Jenže ono když se to všechno smíchá s talentem aktérů SKYLARK, tak to z nějakého zvláštního důvodu neuráží, ale naopak velmi funguje a baví. Vše nešlo tak hladce od počátku, úplně první alba ještě nemají to správné charizma, ovšem s albem "Divine Gates-part I: Gate Of Hell" (1999) to všechno začalo být o mnoho zajímavější. Zde se zrodily první charakterové rysy, jenž s každým dalším albem svou typičnost prořízly ještě o kousek hlouběji. V tomto duchu se tedy dá o "Divine Gates: part III." mluvit jako o nejvyspělejším zářezu v diskografii SKYLARK.
Intro se netají pomrkáváním po japonském trhu (kde mají SKYLARK nejsilnější základnu), hned zkraje v něm zazní NĚCO právě v této řeči. A s tóny úvodní písně "The Scream" je jasno. Velmi výrazná a jasně definovaná melodie nastupuje nejprve pozvolna v symfonickém podání, aby s nástupem hutně nazvučených kytar mohla dojít patřičné katarze. Zpěv KIARY (velmi často podporovaný hlasem Fabia Dozza) není zázračný, ovšem líbivý určitě je, přesně jako její vzhled:-) "Soul Of The Warrior" naostro startuje další důraznou melodií. A v této písni naplno raší další typický prvek hudby SKYLARK. Totiž velmi dlouhá sólová preludování s bezpočtem tempových změn. Jak jsem naznačil výše, málokdy se stane, že by vás to nudilo, naopak vše je smícháno tak poutavě, že to udržuje vaši pozornost na hodně koncentrované úrovni.
Navzdory názvu čtvrté "Dying Inside" uvnitř spíše ožijete. Pětka je thrashmetalový instrumentální "Hurricane". "Believe In Love" zase jedním z dlouhé řady megahitových ploužáků této kapely. "All Is Wrong" naštěstí opět nedostojí svému názvu a přináší další návaly načančaných melodických vyhrávek. Lehce goticky laděná "Time" oproti tomu ničím neohromí. Polobaladická "The Heaven Church" už ale ano. Tato píseň je úpravou stejnojmenného fenomenálního opusu z alba "Divine Gates-part II: Gate Of Heaven" (2000). A z jeho původních více než 12 minut kapela vyextrahovala nejkrásnější moment (nejen této) desky. "A Story Not To Tell" zase frčí na kytarovém tripu v extázově melodickém opojení. Poslední dvě skladby se jmenují "Mt. Fuji", takže zase magnetizace směr východ. Jedna je servírována klasicky SKYLARKově, druhá akusticky. Elektrická verze je zběsilá jízda, která by se hodila jako podklad k jedné z ujetých japonských soutěží. Nic víc však nenabízí. Polarizační akustická verze je o něco poutavější, ovšem opět žádná sláva. Obě skladby jsou však uváděny jako bonus, což je nutné brát - vzhledem k celkovému hodnocení - jako polehčující okolnost.
Od alba "Divine Gates-Part I." najdeme na každé placce SKYLARK pár slabších a hodně silných momentů. Každému bych dal s čistým svědomím minimálně 8 bodů. Kdo si libuje v symfonicky metalovém pojetí ultramelodických orgií a před kritickým rozumem upřednostňuje emotivní stránku, bude mít tuto kapelu vystavenou na velmi čestném místě své sbírky. Ostatní se můžou hudbou SKYLARK prostě jen tak občas pokochat. Rozhodně to stojí za to!
|
