V úterý 28.4.09 k nám zavítaly rovnou tři finské kapely, charakteristické svým ženským vokálem. Představily se nám v pražském klubu Bunkr, který vystoupením dodával jakousi ponuřejší atmosféru, a my byli u toho.
Výběr předkapel mě poněkud zaskočil. Mladá bandička Holy Sins mi do následujícího složení kapel vůbec nezapadala. Ačkoliv jsem na jejich stránkách objevila, že hrají progresivní arythmic metal, mně to přišlo jako prachobyčejné, možná trochu tvrdší ska. Kapela si totiž nevystačí s pouhými kytarami, basou a bicími, ale v mnoha písničkách se objevují i housle nebo saxofon.
Na jejich vystoupení bych vytyčila snahu předvést, co umí mladé české ručičky a hlasivky. A když už jsme na koncertě Finů, tak jako bonus jsme v podání Holy Sins měli možnost slyšet song od finské kapely Korpiklaani. Musím uznat, že se jim to odehrát i odzpívat celkem povedlo.
Závěr jejich vystoupení se nese ve veselejším duchu.
Na pódium je pozván kamarád kapely, aby pro všechny přítomné zazpíval jeden song. Dotyčnému se na podium moc nechce, ale nakonec po nedlouhém přemlouvání odhodlaně vystoupí na stage. Uvádí, že písničku nikdy předtím nezpíval a že si nepamatuje text. Muzikanti ale jeho výmluvy smetou ze stolu a jejich jasné „musíš“ je posledním argumentem pro to, aby se nový zpěvák přestal vzpírat. Jaké je pak překvapení, když se z reproduktorů ozve úvodní znělka animovaného seriálu My z Kačerova. Diváci si vesele zpívají, nad absencí druhé sloky se nepozastavují, jen Finové trochu překvapeně koukají, co se to děje. Patrně si známou melodii s cizím textem nemají kam zařadit.
Následující partička 1st Choice přináší zase něco jiného. Trochu více se blížíme stylu následujících Finů, přesto ale zůstáváme doma. Zpěvák a celkově všichni z kapely působí profesionálějším dojmem než předchozí kapela s nižším věkovým průměrem. Zpěvákovi se nedá upřít zvučný hlas, který nám všem hned předvádí a rozhodně to nezní špatně. Celý koncert 1st Choice se mi neodbytně prohání hlavou jakási melodie z jakési písničky, kterou mi právě muzika 1st Choice připomíná. A až po koncertě si vzpomenu, že je to singl k českému filmu Snowboarďáci, "On My Head".
Jak vidno, i finským muzikantům se kapela celkem líbí a když je jim věnována jedna z písniček, vypadají ještě spokojeněji. Tak nám snad za odměnu také dobře zahrají.
A konečně první Finové, For Selena And Sin nastupují na scénu. Nejprve se na pódium zjevují pánové s jejich nástroji a teprve až při prvních tónech úvodní písničky, nastupuje po schůdcích sympatická zpěvačka Anikka.
Kapela zvedá ze židlí zatím největší počet fanoušků, kterých tu, bohužel, je i tak příliš málo. Opravdu, Bunkr dodává jejich muzice, kterou sami nazývají „metal/goth/pop“ zajímavou temnější atmosféru. Je vidět, že si formace svoje vystoupení celkem užívá. Dokonce natolik, že je jim těsno v jejich obutí. Bez bot totiž ocitá jak akční kytarista, tak i Anikka a já získávám dojem, že se Finům bez bot koncertuje lépe. For Selena And Sin totiž není první finská kapela, u které bych si všimla, že se zouvá.
Bohužel, moc prostoru na hraní kapela nemá, ale není se co divit, následovat mají ještě další dvě a hodiny nemilosrdně ubíhají. For Selena And Sin tedy odehrává pouhých šest písniček a potom uvolňuje prostor bandě, na kterou se já osobně nejvíc těším.
Manzana opakuje stejný nástup jako For Selena And Sin, jediný rozdíl je v tom, že energická zpěvačka Piritta vystoupí na stage s veselým úsměvem, který ji po celé jejich vystoupení neopustí. Manzana je pro mě jasnou hvězdou večera. Ačkoliv se diváci zpod pódia vytrácí, neubírá to kapele na akčnosti.
Všechno je samozřejmě o názoru. Před návštěvou koncertu jsem byla jistou osobou varována, že Manzana zrovna za moc nestojí, takže musím oponovat. Tenhle styl hudby, který se pohybuje někde mezi rockem, popem, grunge, je pro mě ideální. Stejně i vystoupení je perfektní a za chvíli, ačkoliv jsem dosud texty vůbec neznala, si zpívám songy jako "Worlds Is A Vampire" nebo "Falling To Pieces". Piritta není k fanouškům chladná, komunikuje z publikem, ptá se, kdo byl v někdy v Tampere a pak vypráví, o tom, že tam mají kluky, glamrockery, kteří se malují tunou make-upu. Prý jim tam říkají Panda Boys, ale další písnička se jmenuje "Panda Girls". A je to přesně jedna z těch, kterou si za chvíli začínám zpívat.
Unshine nastupují na scénu až hodně po půlnoci, což se také projevuje na počtu návštěvníků, kteří zůstávají pod stage. Přesto kapela nastupuje na pódium a my máme možnost slyšet jejich druidský gothic metal. Trochu mě to uspává. Na takhle pozdní hodinu je to na mě trošku moc. Songy jsou pomalé a na pódiu se také neděje nic tolik zvláštního.
Nechci Unshine nic vytýkat, koncert byl odehraný dobře. Vokály sedly perfektně, i ostatní muzikanti předvedli dobrý výkon, jen by to příště chtělo časnější hodinu.
|
