Manzana je dle mého názoru jedna z nejzajímavějších skupin, kterou Finsko za poslední dobu zplodilo. Se zpěvačkou Pirittou jsem se sešla stylově v Tamperské hospodě s názvem Praha a poprosila ji, aby kapelu trochu představila...
Jak vznikla Manzana?
Manzana vznikla oficiálně v roce 2003 díky Henkkovi, to je náš kytarista, a Heikkimu, bubeníkovi. Mělo to být jen tak pro srandu. Henkka má svoje vlastní nahrávací studio a dával tam dohromady vlastní muziku. On zpíval a hrál na kytaru a Heikki hrál na bicí a nakonec to znělo dobře, tak si kluci řekli, hele, mohli bychom si sehnat opravdového zpěváka. S Henkkou jsme se znali z období, kdy jsme byli dost mladí a měli jsme společně kapelu, jmenovala se Mellow, v devadesátých letech. Roky jsme se neviděli a pak jsme se jednou setkali a on mi řekl, jestli bych pro něj nemohla nazpívat písničku. Řekla jsem, ne, já už do kapely nejdu! Protože jsem si myslela, že je to za mnou, ale pak se najednou stalo, že jsme začali zase hrát a ty písničky zněly dobře. V roce 2005 jsme pak vydali EP, protože jsme si řekli, proč to nezačít brát vážně, když se to lidem líbí.
A jak se do skupiny dostal Klasu (pozn. současný basák)?
Klasu přišel v roce 2007, asi týden před začátkem turné s Lovex. (směje se) To byla dost vypjatá situace. Měli jsme problémy s původním basákem, protože ten pracoval jako DJ, takže neměl o víkendech čas. Museli jsme kvůli tomu často rušit koncerty. Pak jsme vydali album v roce 2007, to se dostalo dost vysoko do hitparád a najednou jsme měli spousty nabíddek na koncerty a basák neměl čas... Museli jsme prostě sehnat nového. To nebylo jednoduché, protože jsme byli dobří přátelé a bylo fajn spolu hrát. Hráli jsme spolu už na základní škole...
Jak jste přišli k názvu Manzana?
Manzana znamená ve španělštině "jablko" a já se učila na základní škole chvíli španělsky. No a pak je tu Sněhurka se svým otráveným jablkem, takže to je fajn jako jméno pro skupinu. A taky protože já zpívám flamenco, když se opiju, (směje se) nevím proč. Byl to fórek, řekli jsme si, tak jo, máme rockovou skupinu, zpěvačka zpívá flamenco, tak to postavíme takhle. Je to všechno sranda.
Kdo píše texty a skládá hudbu?
Já a Henkka. Respektive Henkka píše hudbu a já texty. A na novém albu dělal Klasu hodně aranží. Je v tom hodně dobrý, protože umí hrát na spoustu nástrojů. A taky je výborný zpěvák. Když přišel do skupiny, propadla jsem panice- to nemůžu přežít, náš basák je lepší zpěvák než já! (směje se) Takže jsme toho taky využili.
Uvažovala bys o zpívání s Manzanou ve finštině?
Pro Manzanu ne. Ale ve finštině píšu texty hodně, píšu i pro další kapely. A ve finštině píšu mnohem radši, je to pro mě přirozenější. Člověk může psát víc poeticky a přesně, je to můj mateřský jazyk, tak vím přesně, co chci říct, můžu si hrát se slovy. Ale s Manzanou, já myslím, že do takové rockové hudby se víc hodí angličtina.
Co ty sama posloucháš?
No, poslední dobou poslouchám pořád Neila Younga, nevím proč, asi proto, že se na to dobře řídí. Teď poslouchám hodně Guns'n'Roses, protože ty jsem měla hodně ráda, když jsem byla mladší, a neposlouchala jsem je snad deset let. A tak teď, když jsou zase v kurzu, říkala jsem si, že bych se k tomu mohla vrátit a vzpomenout si, o čem že to vlastně bylo. (směje se) A pak to přišlo- no jasně, tohle jsem poslouchala, když mi bylo dvanáct a poslouchala jsem desky svého staršího bratra. A pak Opeth, miluju Opeth.
Máš nějaké idoly v hudbě?
Když mi bylo devět let, viděla jsem v televizi koncert Tiny Turner. Pak jsem šla spát a pamatuju si, jak si píšu do deníčku, teď už vím, kdo jsem, jsem jako Tina, jsem rocková zpěvačka! (směje se) Ne kvůli její hudbě, ale díky tomu, co jsem viděla. A moje maminka na to říkala jen, prokristapána...
Co je tvoje nejoblíbenější písnička od Manzany?
V tuhle chvíli "Fake", řekla bych. A nebo možná "Nothing As Whole As A Broken Heart".
Co dělá kapela teď?
Píšeme nové písničky, nejspíš pro další album a máme pár demo skladeb. Je to vždycky fajn, kdykoliv mám den volna, jdeme s Henkkou do studia a skládáme. Před Female Fronted jsme měli naposledy koncerty s Entwine v únoru, pak jsme si dali pauzu. No a teď po šňůře začneme zase dělat na nových písničkách. Pak v létě natočíme klip, ještě se uvidí, jestli to bude ke skladbě z "Babies Of Revolution", nebo jestli už to bude něco z nové desky. A do konce roku bychom chtěli vydat nějaký nový materiál.
Měli jste turné se skupinami jako Entwine nebo Apulanta, jaké to je hrát s tak známými kapelami?
No, je bezva hrát pro plný sál. Ale my moc s velkými kapelami nehrajeme, i když, dobře, Apulanta je tady ve Finsku hodně populární. Ale je to vždycky fajn, protože tam už je primárně hodně lidí. Ale na druhou stranu je těžší to, že ti lidi se nepřišli podívat na nás.
Jasně, většinou se tam najde pár výjimek, co se přišli podívat na předkapelu, ale většina je tam pořád na ty hlavní hvězdy, takže se musíte víc snažit. Když jsme měli turné s Lovex, byla tam spousta mladých slečen a co ty zajímá na ženské, která je o deset let starší... Tak člověk uvažuje, co s tím? Musíte se víc snažit. Ale já jsem v tomhle paličatá, je to výzva, říkám si, tebe já dostanu! (směje se)
S jakou kapelou byste vyjeli na turné nejradši?
Mně se strašně líbilo hrát s Entwine. Myslím, že hudebně si výborně sedíme a jsme zhruba ve stejném věku a i publikum máme dost podobné, podobný druh lidí. Gothic rock.
Vaše první album mělo v Evropě dost velký úspěch, jak moc jste tohle očekávali?
Vůbec ne. My jsme punkrockeři, my nevíme o byznysu nic. (směje se) Bylo to celé k smíchu, my měli vlastní label, všichni jsme tam pracovali a pak najednou začaly chodit všechny ty dopisy, jako "chceme vaše album vydat tam a tam..." A my se tomu mohli jen smát, občas jsme ani nerozuměli, co se tam píše! (směje se) Bylo to trapné a začali jsme se bát, abychom něco nepodělali, protože o tom nic nevíme. Pak jsme se dostali pod Playground Music International a díky tomu se o věci začali starat lidi, co tomu rozumí.
Máte nějaká taková očekávání ohledně druhého alba?
Samozřejmě by to bylo fajn, ale ani ne. Pro mě to bylo vždycky hlavně o hraní živě, takže mě prodej desek ani moc nezajímá. Ale pointa je v tom, že když se dobře prodává album, je snažší se k těm koncertům dostat. Tam je to fajn. A pořád je ještě v plánu vydat album v dalších zemích. Ani sama nevím, kde všude po Evropě naše druhá deska vyjde.
Je nějaké místo, kde bys fakt chtěla hrát?
Whiskey And Gogo, L.A. (směje se) Ameriku mám ráda, rok jsem tam žila jako studentka na výměně. Bylo by super tam moct hrát, ale není to snadné. Ty vzdálenosti jsou obrovské a pak jste na turné půl roku. Tak snad pro začátek bude stačit ta Evropa. (směje se) Na příští rok máme v plánu turné po Anglii a Irsku a pak po Jižní Evropě. Třeba v Itálii si myslím, že lidi budou naši hudbu chápat.
Jak se liší hraní ve Finsku od hraní venku?
Je to hodně jiné. Když hrajete venku, je snažší být trochu někdo jiný. Kdybych vylezla na pódiu tady v Tampere a začala řvát, no tak, come on, jak se vám to líbí?, lidi na mě budou koukat divně a říkat, o co se snaží? Chodil jsem s ní do školky a vím, kam chodí venčit psa... Je těžší chovat se jako rocková hvězda. V zahraničí můžete zkoušet nové věci. Ale co je zase snazší tady ve Finsku, je, že víte, co můžete říct, na co budou lidi reagovat, vtipkovat o městech a tak. A minimálně v Německu, kde jsme hráli s Lovex, lidi v publiku tancují a baví se a jsou střízliví!! Protože se opravdu těší na tu kapelu. Ve Finsku má člověk občas pocit, že lidi v klubu obtěžuje. Jako- je mi moc líto, že tě ruším u pití, ale my tady máme teď koncert, OK? A začíná se třeba o čtyři hodiny později. Ve Finsku začíná koncert v jedenáct, zatímco v Německu začneme v sedm. Je to trochu víc jako divadlo, jdete se podívat na vystoupení a pít se jde potom. Takže je to fajn, já mám hraní v zahraničí ráda.
Byl už někdo z vás před Female Fronted v České republice?
Já už byla v Praze hodněkrát a miluju to tam! Je to jedno z mých nejoblíbenějších míst na světě.
No bezva, na dovolené?
Jo, něco jako dovolená to bylo. Máme tady v Tampere svaz umělců a ten vlastní byt v Praze, takže každý ze členů si ho může třeba na týden pronajmout, aby se mohl seznámit s místní kulturou. Byla jsem tam už několikrát. Jen to zábava, protože tam žijete jako ostatní, není to jako v hotelu, musíte chodit na nákup a tak.
A jaké jsou tvoje dojmy z života v Praze?
Strašně se mi líbí. Protože tam přijedu a zjišťuju, že lidi okolo jsou jako já. Hodně jedí, jsou tak jako hluční... (směje se) Já jsem se cítila jako jedna z nich, tam můžu být sama sebou. A umění, miluju vaše umění, je naprosto úžasné. Finsko nemá moc historických měst, proto jsem vždycky milovala Střední Evropu. Všechno je tam staré a já si připadám jako ve filmu.
Na podzim loňského roku se dostalo dost kapel do problémů, protože městská rada v Tampere se rozhodla nechat zbourat budovy, ve kterých byly zkušebny. Jaký to mělo dopad na Manzanu?
Nás to moc neovlivnilo, jen já jsem tam měla svoji pracovnu. Ale tu jsem zrušila už dřív. Nicméně je to smutné, protože ty zkušebny tam byly výborné. Taky jsem jsem se účastnila všech demonstrací a podepisovala petice, ale proti tomu se nedalo nic dělat. Slyšela jsem, že se nějaká nová místa objevila, ale jsou strašně drahá. To není problém pro nás, my jsme poloprofesionálové a jsme dospělí, takže vyděláváme, ale co pro ty patnáctileté muzikanty, co začínají? Ti na to peníze nemají. Když mně bylo patnáct, vždycky jsem měla kde hrát...
Proč by se měli jít lidi podívat na koncert Manzany?
(přemýšlí) No, já myslím, že nejsme jako... Jako ostatní. (směje se) Možná jsme trochu divní. Myslím, že jsem neviděla moc skupin, co by byly jako my. Myslím, co se týče hudby... Já nevím. Já nevím, proč by lidi měli přijít na náš koncert, já bych asi nešla, říkala bych si, co si ta ženská o sobě myslí?! (směje se) Jsme naživo mnohem lepší než na albu, Rozhodně jsme spíš živá kapela, máme za sebou každý stovky koncertů. Vždycky je to o živé šou. Vlastně nejsme vůbec studiová kapela, točíme desky jen proto, abychom se dostali ke koncertům.
Ale vážně- jo, přijďte se na nás podívat. Je to zábava. Já myslím, že celý rock'n'roll je o iluzi svobody. Chceme se cítit volně a všichni víme, že je to jen iluze, ale na to se*eme. (směje se) Proč se o to na chvíli nepodělit. Budeme si hrát na iluzionisty a tu realitu pocítíme až ráno... (směje se)
|
