Poslední předprázdninová metalová akce v královéhradecké Strojovně svedla dohromady speeďáky Scelet z Hostinného a domažlické stylové chameleóny (jinak řečeno, ten kdo dokáže pro tuhle kapelu vytesat škatuli, která bude odpovídat realitě, dostane metál) Dark Angels. Iluze o návštěvnosti jsem si tentokrát už radši nedělal, takže ta „odvážná školačka“, která vydatně pařila na andílky i ten hlouček, který se pod pódiem zmítal u kostlivců mě osobně docela potěšil (i když je tam fakt ještě zatraceně dost místa...).
Zasvěcení vědí, že pojmout zcela seriózně report z vystoupení Dark Angels (a to nejen kvůli událostem před i po koncertě) je pro mne poněkud obtížné. A tak mi ty zavádějící cestičky dovolte prošlápnout hned zkraje, abychom se pak mohli věnovat tomu, proč vlastně tyto řádky měly vzniknout. Ještě před tím, než zazněl první tón, jsem měl konečně příležitost (po kdovíjakdlouhé spolupráci) si osobně potřást pravicí s vrchním ředitelem našeho zinu. Následná debata o radostech stáří, vyhlídkách na důchod a variantách důchodové reformy (to jen abyste tušili, co běžně rockeři před svým koncertem probírají) naznačila, že Dark Angels hodlají svým výkonem značně opotřebit vlastní těla. Povedlo se. Pokud jim snad po vystoupení ještě nějaká síla zbyla, na závěrečné „obývákové afterpárty“ se děly věci, které jsem se rozhodl raději pouze naznačovat (a to názorně i na několika málo snímcích, viz. galerie, které snad naznačí podstatné :-) ). Sousedi se se mnou i nadále baví, sociálka či kohorta městských hlídačů nezazvonila, ani když mé milované miminko někdy zhruba o půl druhé ráno umístilo na svůj facebook psychedelické sdělení: „Zuzanka se směje, protože jelen usnul na krokodýlovi ve vaně...“
A teď už vážně. Výjimečnost setu Dark Angels spočívala především v tom, že se s kapelou poprvé na pódiu představil nový basák Vlasta Zahradník (pokud pamětníkům bliklo v hlavě např. Interitus, tak ano, to je přesně on :-)). Vzhledem k tomu, že Dark Angels jsem měl možnost shlédnout ve staré sestavě pouze z videa, je těžké porovnávat, nicméně dojem, který na mě z Dark Angels dýchnul (a který mi Venca i následně odkýval) naznačuje, že s Vlastou se do kapely vkrádá disciplína, řád a pořádná podpora šoumanství (a koneckonců, vjem zrakový může tvořit dobrou polovinu koncertního zážitku). Lucka už při komunikaci s diváctvem nepůsobí tak opuštěně, strunobijci už zdaleka nepůsobí staticky – i když tedy Venco, příště namísto vydatného mazlení se s aparátem nech častěji oko posluchačovo pokochat se i tvým výkonem :-).
Proč ta úvodní zmínka o chameleónech? Ti, kteří znají první dvě desky Dark Angels, vědí, jakým způsobem se kapela v rámci metalových stylů posunula. Gró setu tvořily skladby (až na titulní „Symphony Of Bridal Veil“ – škoda a instrumentálku „Tale About One Dream“) z desky „Symphony...“, doplněné o skákavou „Time For Tears“, nově zaranžovanou hitovku „Naked In The Rain“ a dvě novinky. A právě z těch novinek plyne mé přirovnávání s měňavými plazy. Obě novinky (obzvlášť tedy závěrečná „The Other Side“ – proč takhle hutnou záležitost na závěr?) zní hodně těžkotonážně, zadoomaně, zakouřeně až schizofrenně - zejména pak úvodní a vytrvalý kytarový motiv v „The Other Side“ je pořádně hutný náklad. Chytlavkou „Last Firing Match“ Dark Angels svůj set otevřeli a na žádost diváctva o „ještě jednu“ i zakončili, chytla mě Lucčina hlasová barevnost (ten chropot v „See You In Hell“ vážně pochází z jejího hlasového ústrojí 8-) ) a už bych ani nějak zásadně nezvedal prst kvůli výškové nejistotě), jak asi zní bez basáka předvedli Dark Angels v „My Feelings“, u které si Vlasta dal kouřovou, stejně jako na cejdu na mě nějak nefunguje „Eleanor“ s chroptícím Vencou a kupodivu na mě místo „Naked In The Rain“, nejvíc zabrala vláčnější „Frozen“. Dobrý!
Playlist: Last Firing Match, Land Fall Of Slaves, Frozen, Eleanor, Glass Arond You, My Feelings, Time For Tears, Naked In The Rain, See You In Hell, The Other Side, Last Firing Match
I vzpomínka na Scelet se dá v pohodě odstartovat koukacím orgánem. Upřímně řečeno, na první pohled ( o poslechu fakt nemluvím :-) ) mi tahle banda přišla poněkud nesourodá. Bráno od leva – kytarista Zdeněk, působící až nezúčastněně na celém dění. Zpěvák Petr, svou vizáží snadno zapasovatelný do kdejaké severské bandy. Jev nepříliš často vídaný, basa v rukách křehkého pohlaví - basanda Lída, strhávající na sebe tu část pozornosti diváctva, kterou nestihl pobrat Sýsák.
Klávesák Pavel, který ve starších ročnících (fakt to byla moje první myšlenka :-)) s klávesami přes rameno evokoval Míšu Davida. A to vše jištěno ze zadních řad vysmátým bubeníkem Bobanem. Koukat tedy znovu bylo na co a když vezmete, že Sýsák jako první metalový frontman v historii Strojovny korunoval vystoupení Sceletu výškovým výstupem a zahnízděním se až na vršku reprobeden (no, ono to zas tak strašně vysoko nebylo, ale vypadalo to efektně :-) ), nebyla nouze i o drobná překvapení.
Co se hudební produkce týká, vzhledem k tomu, že Scelet se drží (plus mínus) jasně daných stylových hranic, překvapení se po hudební stránce konala jen nepatrná. V první řadě zaujala délka setu. Nevím, jak dlouho trvá běžné vystoupení Sceletu, přece jen jsme se viděli poprvé, ale která banda vám nabídne za večer osmnáct skladeb (byť s jedním opakováním)?
K těm vymykajících se momentům patřila především čtvrtá skladba v pořadí (názvu jsem se nedočuchal) snad překopaná jedna ze starších věci s corově uřvaným úvodem a vokálově bohatší „Life Has Two Days“. Zaznělo téměř celé album „Žít v ozvěnách“, pár songů z prvního alba „Labyrint“ a pokud ty skladby, které jsem nedokázal napasovat do drážek ani jednoho alba, patří k novinkám, můžu příznivce kapely uklidnit. Scelet se dál bude držet své power-speedové šablony. Se šťavnatým drajvem a silným projevem Sýsáka. Pokud jsem na desce nemohl některé skladby překousnout, na živo mi žádná ze skladeb nepřišla vyloženě vyčuhující (ani na jednu stranu). Díky tomu (a i díky srovnání se stylově barevným prvním kolem a celkové délce) mi set Sceletu občas splýval dohromady a potěšilo mě, že přídavkové finále se odehrálo pod vlajkou jedné z největších pecek kapely („Fly Away“), docela jsem se obával toho, že to nejpovedenější Scelet vystřílí hned na začátku.
Pochvalu si zaslouží i zvukaři. Ten mimozemšťan, který v pauzách vydatně konverzoval s Dark Angels, už bude asi věčný strojovenský kolorit, jinak obě kapely měly dobře vychytaný zvuk. Takže hradečtí metloši, doufám, že se po prázdninách uvidíme ve větším počtu!
Playlist: Fly Away, Úděl psanců, Žít v ozvěnách, ?, Fire Eyes (?), Life Has Two Days, Naděje, 200, Morana (?), Labyrint, ?, Orfeus, ?, Tak pojď, Válka v nás, Čarodějná, Prokletí vlka, Fly Away
|
