Polovičku fanoušků mají Brother Firetribe díky tomu, že hraje v kapele na kytaru člen Nightwish, Emppu Vuorinen. Dle mého názoru neprávem. Protože jejich muzika je boží a šou je šou s velkým Š.
Bylo asi půl deváté, když jsem dorazila do poloprázdného Klubi, tedy asi půl hodiny před plánovaným začátkem koncertu. Žádné překvapení. Z únorového koncertu Entwine jsem poučená, že to, že předkapelu uvidí tak dvacet třicet lidí, neznamená nutně, že na hlavní kapelu nebude vyprodáno. Nevadí, vzala jsem si časopis, usadila se ke stolečku a zanedlouho mě do sálu vtáhla živá muzika...
Widescreen Mode jsem nikdy předtím neviděla. V poslední době mám ve zvyku nevyhledávat kapely a nechat se naživo překvapit. A musím říct, že tady jsem docela překvapená byla.
Obecně nejsem velký fanoušek metalu a už vůbec ne odborník, takže se musím většinou omezit na líbí - nelíbí, ale tady se líbilo. Muzika měla tempo, rytmus a melodii a dalo se na ni dost dobře tancovat. Vyloženě mě zaujala skladba "Everlasting Bomb", při které kapela donutila skákat těch několik nadšenců, kteří dorazili na začátek koncertu.
Dalším velkým plusem kapely Widescreen Mode byl kontakt s publikem. Přestože členové kapely působili dost nepřístupně, ochotně pózovali, kdykoliv na ně někdo namířil foťák, a zpěvák komunikoval s fanoušky v první řadě na maximum. Ano, jen s fanoušky v první řadě, protože druhá řada už nebyla.
Předkapela skončila a najednou se zničehonic začali do sálu valit lidi. V tu chvíli jsem pochopila smysl časových rozpisů na stránkách klubu: dvě třetiny lidí přijdou až na hlavní hvězdu, proč by se přece obtěžovali s předkapelou, že. Tohle finské uvažování nechápu, když už jdu na koncert, tak se podívám na všechny účinkující, ne? Ale koneckonců, to je jejich věc... Během asi dvaceti minut byl prostor Klubi zaplněn beze zbytku a barmani, kteří se ještě před půl hodinou kousali nudou, kmitali jako fretky.
Na desátou ukázal chlapec, co seděl na pohovce vedle mě, na někoho, kdo se mihl davem, řekl své slečně, že budou začínat, načež se zvedli z pohovky a odebrali se k pódiu, já v závěsu, za mnou další tři slečny a za nimi zbytek sedících. Davová psychóza s hězdičkou. Průzorem mezi oponou a zdí na straně jsem ještě asi pět minut pozorovala cvrkot na pódiu, mimo jiné jsem seznala, že skřítek Emppu je i na chůdách o půl hlavy menší než já. Nakonec se ale muzikanti odebrali do středu pódia a šou Brother Firetribe mohla začít.
Setlist se skládal ze skladeb z alb "Heart Full Of Fire" a "False Metal" tak zhruba půl na půl a zazněly nejchytlavější kousky, jako "Chasing The Angels", "Who Will You Run To Now", "Wildest Dreams", "Runaways" nebo "Break Out" a nakonec singl, kde kapele hostovala současná zpěvačka kapely Nightwish, Anette Olzon. Na tu jsem se zvlášť těšila, když jsem si jí všimla na setlistu, ale bohužel, plánovaných deset písniček kapela za hodinu odehrát nestihla a já jsem musela odejít na poslední autobus po předposlední "Going Out With A Bang".
Na začátku koncertu jsem si tak říkala, že bych si fakt ještě dala Entwine naživo, ale během několika málo minut byli Entwine nenávratně zapomenuti a moje pozornost obrácena stoprocentně na šou na pódiu. Muzika à la osmdesátá léta je přesně pro mě a naživo prosycená neskutečnou energií ještě mnohem lepší.
Přestože je to pomalu rok, co jsem jela v BF, a od té doby jsem poslechla maximálně párkrát "Heart Full Of Fire" (proč vlastně??), texty mi začaly naskakovat celkem rychle, takže jsem se jako trubka tvářila jen chvilkami.
Jak jsem si u Widescreen Mode pochvalovala kontakt s publikem, tak Brother Firetribe je suverénně trumfli. Zatímco WSM si během šou vydrželi zachovat tvář velkých drsňáků, z těchhle muzikantů prostě čišela radost z hraní. Zejména zpěvák Pekka Heino házel úsměvy do všech stran, podezřele často však dolů před sebe. Co všechno nezpůsobí jedna Češka v první řadě... Stejně tak Emppu (též Nightwish) na hlášky z publika prostě odpovídal a působil tak mile a bezprostředně, že by člověk v životě neřekl, že před ním stojí světová hvězda. Je vždycky fajn vidět, když někdo dokáže stát nohama na zemi a nenechat si slávu stoupnout do hlavy.
Dojmy? Prostě senzační koncert. Muzika, šou, kapela, kontakt s publikem. Když jsem přijela domů, okamžitě jsem otevřela jejich stránky, abych zjistila, kde hrají příště...
|
