Elvenking v Praze… Po mé erupci nadšení z posledních alb téhle italské kapely šlo v podstatě o splnění dalšího z hudebních snů (téměř srovnatelných s chystaným Jonem Olivou ;-) ). V recenzi na akustické album „Two Tragedy Poets…“ jsem naznačoval, že síla „polovysvlečených“ písní neztratí nic na své intenzitě ani v plné zbroji. A tímto koncertem se naskytla ideální příležitost přesvědčit se, zda tomu tak skutečně je a zároveň zjistit, jak funguje spojení (pomalu dominujícího) power metalu s (lehce se vytrácejícím) folkovým odérem v živém podání žhavých jižanů. Ti, kteří nepříliš intenzivně sledovali, kdo bude dělat doprovod Elvenking, mohli být lehce zmateni. Ještě na schodech před vchodem padalo jméno Arch Of Hell, podle posledních zvěstí existovala možnost, že se objeví i Belligerence. Nakonec role předskokanů zůstala na Interitus a Divé Báře a v době, kdy už mě České dráhy unášely směrem na Hradec si v roli „poskokanů :-) zahráli i Belligerence.
Trošku mi dosud nedocvaklo, v jakém že to pořadí se domácí spolky představily. Přece jenom v rámci jakési „ostřílenosti“ mi přišlo zvláštní, že jako první se na pódiu objevili Interitus (tedy já kroutil hlavou nejen kvůli zkušenostem, ale i kvůli tomu, že předpokládajíc, že první zahraje Divá Bára, jsem podomlouval povídání s Elvenking právě na dobu úvodního setu a tudíž jsem o víc jak polovinu vystoupení Interitus přišel…). Vzhledem k intenzitě jejich koncertování i vytrvalému koncertnímu pobývání ve společnosti velkých jmen je mi záhadou, že jsme se s Interitus dokázali míjet víc jak rok a půl (i když na loňské Benátské noci to bylo jen o fous). Z exitovské schůzky však nakonec zbyla jen čtyři zastavení. Těšil jsem se na to, že zazní novinky z chystaného alba, podle playlistu zřejmě zazněly, leč v druhé (mnou prodebatované) polovině setu. Ta úvodní čtyřka, která zazněla, se přesně shodovala s playlistem z našeho posledního setkání u Korpiklaani a můžu říct jen tolik, že Interitus v stabilní a (pro mě konečně) plné sestavě mají neoddiskutovatelnou sílu. Ta lehce překročená čtvrthodinka ve společnosti plzeňáků uběhla strašně rychle a osobně mě navnadila na další zase někdy a snad i dřív.
Playlist: Křídla, Srdce krále, Střepy, Frozen Darkness, Deep In The Pain, ?
Při vší úctě ke členům Divé Báry se nemůžu zbavit dojmu, že v akcích pořádaných Nemesis Production sáhli pořadatelé při výběru předkapely poprvé vedle. Neznalost (nejen zákona) neomlouvá, takže svádět své rozpaky z téhle bandy na jen sporadické očuchnutí repertoáru na stránkách kapely nepomůže. S půlkou koncertního úspěchu – tedy přitažlivostí pro oko – by Divá Bára problémy neměla, impozantní vizáž zpěváka a kytaristy Semira Mutingera je nezpochybnitelná, pohybově taneční kreace i výlety z pódia (do prostoru, kde se obvykle shromažďují diváci) kytaristy Slávka Šámala zábavné. Ani o nasazení muzikantů nepochybuju. Ale bohužel, samotná muzika mi (a vzhledem k vylidněnému podpódiu se obávám, že jsem nebyl sám) nedala prakticky vůbec nic (snad jen kytarové sólo v „Bláznivým světě“ mi trošku uši protáhlo). Metal, hard - heavík, osmdesátá léta, tedy škatule, na kterou jsem dost slušně chytlavý. A tady pusto, prázdno, hlasité ticho, slité do jedné dlouhé písně. Takže Semirova: „…nebudem zdržovat, času je málo…“ jsem nijak zvlášť neželel.
Playlist: Jsem co chceš, Bláznivej svět, V oblacích, Jsem do tebe blázen, ?, ?, Born To Be Wild
Italští elfíci to u mě vyhráli na celé čáře. V šatně naprostí pohodáři, na pódiu totální smršť. Normálně (bohužel, spíš se mi chce říct nenormálně) zaplněný Exit Chmelnice, tzn. odhadem 150 lidí, už od první skladby nadšeně povzbuzoval kapelu, skandování jména Elvenking zaznělo už u „Infection“ a tahle atmosféra neustále gradovala, až se zpěvák Damnagoras podivoval nad tím, jaký kravál dokáže udělat ta hrst lidí pod pódiem. V sestavě s chřipkou pokousaným basákem Gorlanem, staronovým kytaristou Rafahelem (hrával s kapelou živě i v předchozích letech, jen na deskách se neobjevoval) a - patrně - novým housličkářem předvedli Elvenking excelentní divadlo. Původně jsem předpokládal, že setlist kapely bude postavený na skladbách z posledních dvou desek, ale kluci (tak jak před koncertem avizovali) nenechali ladem žádné album. Nenašlo se jediné hluché místečko, i starší skladby dokonale zapadly do šťavnaté fazóny celého představení. O síle skladeb Elvenking svědčí to, že klipovku (a díky tomu dle mého nejpopulárnější song) „The Divided Heart“ kluci vytáhli už v první půlce večera, to, že mnou označené největší pecky z akustického alba se do playlistu vůbec nevešly (a kupodivu mi to ani nevadilo), i to, že mají kluci chuť nasadit popíkovou „Heaven Is A Place On Earth – a ono to funguje. Skvěle sehraná parta s „diovsky“ narostlým frontmanem Damnagorasem - tedy malým postavou a obrovským výkonem – má tak strhující projev a silné charisma, že by dokázala udělat nekompromisní šlehu plnou energie snad i ze znělky na Večerníčka.
Několikrát došlo na celochmelnicové zpívánky a občasná snaha Damnagorase o hecování davu působila až zbytečně - stačilo kývnout prstem a ta horda pod pódiem by se stejně zbláznila. Kam se se svým výkonem hrabe Temelín!
Vyvrcholení koncertu bylo poněkud netradiční. Kdo očekával obvyklý přídavek, nedočkal se. Za frenetického sborového řevu diváctva u závěrečného „The Winter Wake“ kluci málem ani nepočkali na doznění posledních tónů a už si natěšeně začali potřásat s publikem rukama a u toho už zůstalo. V předsálí už se pomalu spouštěly spontánní foto radovánky s Elvenking a podle toho, že kytarista Aydan, se kterým jsem stačil ještě na odchodu prohodit dvě-tři věty, vypadal spokojeně jak dosyta uspokojený mlsný kocour, počítám že i kapela samotná na Prahu bude vzpomínat jen v tom v nejlepším. A upřímně závidím těm, kteří se (v době psaní těchto řádků) zrovna chystají na koncert v Brně!
Playlist: The Caravan Of The Weird Figures, The Scythe, Rouse Your Dream, From Blood To Stone, Infection, The Divided Heart, The Dweller Of Rhymes, Another Awful Hobs Tale, She Lives At Dawn, Jigsaw Puzzle, White Willow, Midnight Circus, Heaven Is A Place On Earth, The Wanderer, Poison Tears, The Winter Wake
P.S. Katko, nakonec ta nadúroda smyčcovodů vůbec nebyla marná, viď ;-)?
__________________
Veronika:
Jako závěr večera se na pódiu objevila další česká partička, Belligerence. Bohužel, posluchačů značně ubylo. Jednak díky pozdní hodině a také díky tomu, že přestavba stage vypadala spíš jako finální úklid.
Pro kapelu bylo tohle komornější vystoupení jakási premiéra, poprvé se nám ukázali v nové sestavě a také zahráli úplně novou písničku. A ačkoliv v Exitu zbývalo jenom pár posledních diváků, Belligerence se celkem snažili. Kytarista Lokwir občas seskočil z pódia a producíroval se mezi diváky. Slečna zpěvačka, Apia Mysteria, působila dost unaveně, ale nemůžu jí to vyčítat. Mně osobně by se moc nechtělo hrát pro pět a půl lidí. Alespoň po zvukové a hudební stránce bylo jejich vystoupení naprosto v pořádku.
__________________
Charlie:
ELVENKING u nás.. Ještě nedávno bych téhle zprávě asi nevěřil, ale když jsem konečně stál tváří v tvář kapele, která nás pravidelně zásobuje snad nejlepším folk metalovým mixem poslední doby, byl to opravdu splněný sen. Už Savapip nakousl ne zrovna ideální sestavu předskokanů a nezbývá než souhlasit. Nezbývalo než zatlačil slzu při pohledu na trojici jmen, jež doprovázela „Elfíky“ o den později v Brně. Tentokrát Praze až tak přáno nebylo... Upřímně řečeno – vlastně by mi ten večer ke spokojenosti úplně stačil pouze italský uragán s malým/velkým mužem za mikrofonem. Čekal jsem opravdu hodně, ale stejně jako skoro před měsícem při vystoupení rakouské nádhery SERENITY, i tentokrát jsem jen stál s otevřenou pusou. Klubové prostory ovládla takřka stadiónová atmosféra a průřez kompletní diskografií, jenž ukázal hudební a textový vývoj ELVENKING od prvotiny do dnešních dnů dokázal, že to nejdůležitější si tihle Italové stále zachovávají. Ano myslím tím energii, kterou by jim české kapely (nejen) podobného ražení mohly jen tiše závidět.
Tentokrát jsem cesty do hlavního města vůbec nelitoval a koncerty v Exitu se mi zamlouvají čím dál víc. A vzhledem k tomu, že se mi nepodařilo nepozorovaně odjet spolu s ELVENKING do Brna, doufám alespoň v brzký návrat elfího krále pět do našich luhů a hájů.
|
