At‘ už se člověk vydá na jakoukoliv cestu, nikdy neví, co ho na ní čeká. Pokud se vydáte na „toulky“ s Madder Mortem, můžete si být jisti, že vás nebude čekat nic jiného než strastiplná cesta. A to aspoň minimálně pro ty, kteří ještě neměli možnost se s jejich hudbou setkat. Někteří se pak na konci dočkají zasloužené odměny, ale možné je i to, že se někteří v průběhu své cesty vzdají…
Norský kvintet v čele s charismatickou Agnete M. Kirkevaag, pohybující se na scéně již desátým rokem, v těchto dnech vypouští do světa své páté album. Podobně jako u předchozí „Desiderata“, jsme se novinky dočkali po menší časové prodlevě, způsobené posunem data vydání.
Madder Mortem si nikdy nepotrpěli na pompéznost, prvoplánovitost a milióny dalších „pičičandiček“ okolo, které by odváděly zbytečně pozornost. Vždy tu byla hudba emočně ohlodaná až na kost, jež je postavena pouze na kytarách, base, bicích, a hlavně zpěvu, bez něhož by Madder Mortem nebyli tím, čím jsou. Co lze dalšího kapele přičíst na vrub, je její nezaměnitelný rukopis, provázející je již od počátku, díky němuž tyto Nory poznáte, i kdyby jste vstali o půlnoci.
Na první pohled by se mohlo zdát, že „Eight Ways“ pokračují tam, kde „Desiderata“ skončila. Ale po detailnějším ohledání zjistíte, že kapela nám pomalu ale jistě ukazuje svou vlídnější tvář. Jak už i samotný barevně provedený cover naznačuje, z novinky vyzařuje jakýsi optimismus. Samotný materiál až tak sice optimismem nehýří, ale přesto lze vypozorovat jistou vzdušnost a lehkost, která na vás dolehne. Právě i onou zmíněnou lehkostí Madder Mortem infiltrovali do skladeb místy orientální a pitoreskní prvky, jen je třeba mít nastražené uši.
I samotná klipovka „Armour“ svou vizuální estetikou demonstruje určitý evoluční proces. Mimochodem doporučuji shlédnout.
Těžko můžeme Madder Mortem nařknout z toho, že by vyměkli a zpřístupnili se masám. Stále tu jsou mohutné, obhroublé riffy, jimiž se občas ve spojení s excentrickým projevem Agnete budete horko těžko prokousávat. Nicméně „Eight Ways“ zní daleko více mnohovrstevnatěji a variabilněji, než s čím jsme se měli možnost setkat doposud. Vrátím-li se k výkonu Agnete, tak musím jen suše konstatovat, že její výkon je jako vždycky bezchybný a celému tomu cirkusu vévodí.
Madder Mortem nikdy nesázeli na ekvilibristické onanie, ale svým osobitým vnímáním hudby dokázali demonstrovat progresivitu ve vlastním žánru a (ne za každou cenu) odlišit se od ostatních. Což by se v dnešní době mělo cenit.
|
