Minulý rok „Slipknot“ v rámci svého tour k poslední vydané desce „All Hope Is Gone“ Českou republiku vynechali a jsem si jistá, že jsem nebyla jediná, kdo na jejich koncert zamířil buď do Německa nebo do Rakouska. Jaké bylo moje překvapení, když jsem v únoru zjistila, že se u nás přeci jenom zastaví, a to v Ostravě.
V Berlíně v listopadu dělali Slipknot předkapelu finští Children Of Bodom a američtí Machine Head. Pro letní tour si k sobě Slipknot pozvali kalifornské Devildriver a floridské Trivium.
Devildriver začali hrát něco okolo sedmé hodiny a hned prvními tóny rozproudili zatím jenom do poloviny naplněnou halu. Pro ty, kterým kapela nic neříká, by mohlo napovědět jméno Dez Fafara, jež náleží bývalému zpěvákovi Coal Chamber, který později založil právě zmíněné Devildriver. Ač bylo kvůli ne příliš dobrému zvuku těžké nalézt v jejich písních odlišnosti, musím říct, že jejich hudba fungovala skvěle – lidi se bavili a nezřídka zpívali spolu s Dezem.
Když dohráli Devildriver, následovala nedlouhá pauza, po které se na pódium dostavili Trivium. Někteří je mohli vidět na živo již v listopadu v Praze v rámci Unholy Aliance tour spolu se Slayer či Mastodon. Musím říct, že jejich hudba mě chytla hned, na čemž měl určitě zásluhu také charismatický frontman Matt Heafy, který působil neuvěřitelně sympaticky a po každé písničce s publikem komunikoval. Bylo patrné, že spousta lidí se také přišla podívat právě na Trivium, protože si s Mattem zpívali a stejně jako během Devildriver se kotlilo o sto šest. Po asi půl hodinovém setu se pánové rozloučili s příslibem, že se určitě do České republiky vrátí, a začala příprava na hvězdy večera, během které se postupně začal plnit i zbytek haly.
Kolem deváté hodiny se za velkého jásotu rozezněly tóny intra novinky „All Hope Is Gone“ a postupně na pódium nastoupila celé devítka. Trochu netradičně začali se skladbou „(sic)“ z alba „Slipknot“ a mezi fanoušky se strhlo hotové peklo. Slipknot nasadili rázné tempo, které prakticky po celý koncert nezvolnili. Z nového alba zazněly pouze „Psychosocial“ a „Dead Memories“, kapela kladla důraz hlavně na starší desky. Největšího ohlasu se samozřejmě dočkaly skladby „Disasterpiece“ a „People = Shit“, ale mě osobně potěšila „Left Behind“ či „Vermilion“ , které v Berlíně nezazněly.
Slipknot během show nesázeli na nějaké přehnané efekty a věděli proč. Při jejich koncertu si člověk rád vychutná show, kterou předvádějí jednotliví členové, nepotřebuje k tomu nic dalšího. Nejvýraznější byl určitě zpěvák „Corey Taylor“, který má charisma na rozdávání a dokáže vyburcovat lidi k ještě většímu výkonu. Docela mě překvapilo, že v civilu je to malý a celkem nenápadný kluk, naprosto odlišný od toho pána v masce, ve kterého se mění na pódiu. Perkusionisté a doprovodní zpěváci Chris a Shawn také chvíli neposeděli, buď si mezi sebou přehazovali paličky, nebo se Shawn nechal vytahovat vzhůru na výsuvné plošině. DJ Sida mám skoro nejradši a baví mě ho pozorovat v akci, ač vlastně ani nevím, jaká je jeho funkce v kapele – krom toho, že občas něco zmixuje, dělá na pódiu de facto jenom bordel.
Co se týče zvuku, nebyla jsem tak úplně na 100% spokojena. Občas se mi Corey hlasově ztrácel nebo mi splývaly obě kytary, baskytara byla naživo také celkem nevýrazná. Důraz byl kladen na bicí a oprávněně, protože na Joeyho Jordisona a jeho umění je radost pohledět. Při přídavku samozřejmě nechybělo pověstné vysunutí bicích na plošině a Joeyho bubnování ve svislé poloze.
Celkově na mě koncert Slipknot v Ostravě působil lépe než ten v Berlíně, možná to bylo také tím, že lidé v Čechách dokázali vytvořit mnohem lepší atmosféru. Je patrné, že u nás má kapela silnou fanouškovskou základnu a nám nezbývá než doufat, že se sem brzy opět vrátí.
|
