Začalo to vcelku nevinně. Venca začal svolávat redakční sraz. Pravda, sice mě zarazilo, že podmínkou účasti bylo přivézt si s sebou alespoň jedno domácí zvířátko. Já bloud to připisoval Vencově lásce k přírodě a vůbec mi nebylo podezřelé, že členové redakce jeden za druhým odpadávají jak listí na podzim. V onen významný den jsem zabalil jedno z našich morčat domácích do baťohu a vyrazil směrem na Orlickou přehradu. A tam se děly věci…

Tak za prvé, Venca si žádného mazlíčka nepřivezl. Za druhé ho neskutečně rozčílil Charlie, který se sice dušoval, že si doma zabalil svojí oblíbenou housenku, nicméně cestou mu z baťohu vyletěl motýl, kterého si tam jednak vůbec nedával a který mu navíc zřejmě pustil i tu housenku. S těžkým srdcem jsem se rozloučil se svým guinejským prasátkem a odevzdal jej Vencovi (bylo pak docela frustrující celý víkend přežvykovat pouze pizzu a těstoviny a sledovat, kterak Venca vytrvale ožižlává nevelké kostičky).

Zaslepen bolestí nad ztrátou milovaného člena rodiny jsem si ani nevšiml, kterak se v chatce ocitla Lajla. Vzhledem k nulové účasti ženské části redakce bylo jasné, že si nějaké zpestření musíme opatřit, ale že to bude zrovna psí slečna, by mě fakt nenapadlo. Možná vám už v hlavě vrtá, zda Venca netrpí úchylkou zvanou zoofilie…, chyba lávky. Prostě normální romantická láska a následně drama jako na divadle. Počínaje nesmělými námluvami, přes poetické prožívání prvních společných okamžiků, až po nezbytné bouřlivé noční vyvrcholení.

Jeden by čekal, že karty jsou rozdány, leč do vztahu zasáhl Charlie. Ten od svého sňatku s Metal-manem netrpí příliš velkou duševní vyrovnaností (však se podívejte na frekvenci jeho článků…) a zjevně si svojí frustraci z nepovedeného manželství potřeboval nějak kompenzovat. Začalo to už u snídaně, kdy tři potenciální milenci jen těžce krotili svoje emoce a pokračovalo to zase až do dalšího rána…

Nechci stránky zinu zaneřádit popisováním vcelku nudných a stereotypních erotických hrátek, kterým museli přihlížet nejen téměř všichni obyvatelé kempu (ke cti Charlieho nutno přiznat, že snahu o zapojení se jediných dvou zájemkyň, devítileté Lenky a sedmileté Petry radikálně odmítl, k hanbě Vency nutno dodat, že holky nedokázal ukecat k tomu, aby přivedly maminku…), ale i návštěvníci okolních lesů. Kdo vyšel ze snahy získat si přízeň Lajly vítězně je evidentní z vítězného Charlieho výrazu a tak bych snad ani neměl zasazovat další ránu Vencovu sebevědomí prozrazováním detailů, které mi těsně před odjezdem Lajla pobaveně sdělila. A tak jen mrkněte na dostatečně výmluvnou fotogalerii….

Další sraz se připravuje. Po orlíkovském fiasku Venca svěřil (tak jako ostatně skoro všechno ostatní ;-) ) organizační radosti mojí maličkosti. Jedinou podmínku měl, že sraz se bude konat v bezprostřední blízkosti hřbitova, domova důchodců či dětského domova. Ale jak říkám, to není žádná úchylka, jen čistá a ničím nezkalená láska…