Precizně zahraná death/grindová muzika se slušnou dávkou progresivity. Samozřejmě vzhledem k žánru. Jenomže také nuda. Jednoduše profesorsky odvedená rutina. Tak nějak bych charakterizoval novinku „Humanophobia“ od pražských POPPY SEED GRINDER. Což o to, klukům to šlape zdatně, od dob debutu "Oppressed Reality“ se evidentně hráčsky zlepšili, ale výsledek je nemastný neslaný. Ani ta záchrana v podobě celkem schopného zvuku nijak nepomáhá.
Ano, hráčské výkony ze začátku určitě uzemní. Hlavně se mi líbí práce bubeníka Jiřího a pak variabilita frontmana Cifrona (jen bych se nepouštěl do křičených poloh jako v „Talk Evolution“). Kytary si jedou tak nějak ten svůj standard. Určitě potěší i sem tam nějaké to sólo. Čím dál ale člověk poslouchá, tím víc začíná zjišťovat, že se v muzice ztrácí. I když je tedy hudba plná různých rytmických zvratů, ve finále je jedno, jestli je posluchač u třetího songu, nebo u šestého. Což je samozřejmě špatně. Na jednu stranu tedy chválím snahu o technické pojetí grindu cáklého death metalem, na stranu druhou bych ale uvítal jednodušší, avšak nosnější riffy, které donutí hýbnut alespoň nohou.
Je to škoda, protože jsem se na novou mordu POPPY SEED GRINDER těšil. Je to ale chladná profesořina. Vyšperkovaná. To ano. Ale pod zlatou slupkou vlastně jen ten standard. Bylo by jistě na víc.
|
