V pátek 19. 6. 09 se v mém rodném městě konal křest nového CD kapely Roxor "Zastavte čas" a mě samotnou zajímalo, jak bude akce na domácí půdě vypadat. A rozhodně bylo na co se dívat. K vidění byly čtyři ryze české kapely, které měly něco společného, ale rozhodně ne vše.
Premiérové focení na domácí půdě nebylo ten den pro mě první premiérou. Tou byl i koncert všech čtyř kapel. Hned po příchodu jsem vpadla do milé, až rodinné atmosféry, u vstupu přivítána milými úsměvy zhruba čtyř usměvavých rádoby pokladních. Obdarovaly mě hromadou (myšleno čtyřmi kusy) nálepek a odznáčkem hlavní hvězdy, kvůli které jsme se tu dnes všichni sešli, a s razítkem na ruce mě pustily dál do sálu. Do sálu, kde bylo zatím skoro prázdno, světlo a ticho. První návštěvníci patřili přímo k fanouškům kapel, které si kapely možná samy pozvaly. Jinak zbytek, který se po sále pohyboval byli sami muzikanti, popřípadě technici a zvukaři.
Po chvilce rozkoukávání se na stage objevila první kapela a začalo se zvučit. Po pár minutách jsem si musela klást otázku „to už hrají, nebo se ještě zvučí?“. Záhy se ukázalo, že zvuková zkouška kapely Orient stále probíhá a mě do uší libě zněly vokály obou zpěváků a zároveň kytaristů. Když pražská sestava konečně začala, sál nymburského kulturního domu byl po okrajích mírně zaplněn. Pod pódiem stálo ale jen pět lidí, a mě napadlo, že by někdo měl návštěvníkům vysvětlit, že vážně můžou jít až pod pódium a ne se tísnit v prostoru za zvukovým pultem. Orient se vážně snažil, předvedl pestrost dvou vokálů, které zněly současně nebo se střídaly a rozhodně navodily dobrou atmosféru. Z písní mi utkvěl název jen jeden a to "Dračice".
Druhá kapela mě zaujala zvukovou zkouškou, když se sálem rozlehl výstavní (dá-li se to tak napsat) hlas zpěváka kapely Sibet. „Von je fakt dobrej, to má od boha, hajzl,“ nechal se slyšet se smíchem vokalista předchozí kapely. A měl pravdu, hlas to byl opravdu nádherný. Ale kromě zvukové zkoušky mi tahle kapela moc neutkvěla, možná je to tím, že jsem se málo soustředila. Rozhodně nechci nijak shazovat kvality téhle kapely, jen za sebe musím napsat, že v podstatě nevím, o čem to bylo.
A konečně začaly velké přípravy na hvězdu večera, kapelu Roxor. Muzikanti a zvukaři pobíhali tam a sem, sál se postupně plnil a nymburským někdo konečně vysvětlil, že pod pódiem opravdu není značka zákaz stání. „Ještě si jdeme pro spoďáry a začneme“, prohlásil zpěvák kapely Ondřej a s pobaveným úsměvem zmizel. Trošku vyjeveně jsem zírala, jaký zase spoďáry, ale žádný striptýz se rozhodně nekonal, místo toho byl na jeviště instalován zajímavě vyhlížející stojan na mikrofon s dvěma poháry, ve kterých již ospoďárovaný (do trička, džínů a tmavých brýlí oděný zpěvák) zapálil papíry, aby nám připravil tajuplný úvod. Koncert plynul opravdu dobře, na fanoušcích bylo vidět, že tuhle kapelu rozhodně znají a rádi si s ní zazpívají. Jeden z nich dokonce občas vylezl na pódium a pokoušel se o zpěv spolu se zpěvákem. Já tyhle fanouškovské kousky moc nemusím, ale když to zpěvákovi nevadilo, proč ne.
Ale to už byla na pódium pozvána první dáma, aby spolu se zpěvákem zazpívala první duet večera. Sotva zmizela, objevila se druhá, která byla přizvána k písni o dominách. Nebylo tedy divu, že při ní byl nebohý zpěvák sešlehán kabelem od mikrofonu a několikrát se před zpěvačkou ocitl na kolenou. Vše pochopitelně v rámci srandy. Zpěvačka, bohužel nemám paměť na jména, potom zazpívala další, poněkud klidnější píseň zcela sama.
A najednou se tu mávalo lahví šampaňského, které se tedy rozhodně nechtělo dát otevřít, ale nakonec se podařilo a na podiu se slova ujal kmotr křtěného CD "Zastavte čas", Ota Kouřík. Další z kmotrů byl i jeden z vokalistů kapely Orient. Potom se nechala na pódiu kolovat láhev šampaňského a následovala další smršť ukázek z nového CD. Zazněl i poslední duet s nejmladší ze tří dam, které na novém CD spolupracovali.
A když kolem půl jedné skončila kapela Roxor svůj koncert písní "Zastavte čas", objevila se na podium čtvrtá kapela, složená z nymburských chlapců. Po krátkém nazvučení předvedla kapela Straton něco ze svého heavy metalového umění.
Tenhle večer stál rozhodně za to a určitě se protáhl do brzkých ranních hodnin, bohužel beze mě, ale na tom nesejde. Panovala tu celou dobu velmi dobrá atmosféra a člověk měl pocit, že je na křtinách nějakého člena své rodiny, že sem patří a že se rozhodně může připojit.
|
