Během nádherného slunečného odpoledne jsme s kolegyní Ray (které patří největší zásluha hlavně za překlad) vyrazily na domluvený rozhovor se švédskou heavymetalovou kapelou Sabaton, na který jsem se opravdu těšila. Kapela se tento den právě ve zlínské Novestě chystala odehrát své závěrečné vystoupení na turné s Hammerfall. Bohužel nám bylo sděleno, že leader kapely, Joakim Brodén, se zapomněl kdesi na Slovensku a tudíž nemohl být rozhovoru přítomen. Proto se tohoto úkolu zhostil věčně usměvavý klávesák Daniel Mÿhr a nabídl nám netradiční pohled do řad Sabaton.
Vítej v České republice. Už jste tu byli šestkrát. Vracíte se do Čech rádi?
Ano, určitě máme Českou republiku rádi. Od té doby, co jsme tu byli poprvé, to je jedna z mých nejoblíbenějších zemí. Máme tu skvělé fanoušky a také jeden z nejlepších festivalů – Masters of rock. Taky máme moc rádi české pivo, takže se sem rádi vracíme.
Máte tu hodně fanoušků – dokonce jste skončili v TOP 5 v anketě časopisu Spark
o nejoblíbenější kapelu za rok 2008 za hvězdami jako jsou Iron Maiden, Judas Priest, AC/DC a Metallica. Jaké z toho máš pocity?
Když jsem to poprvé viděl, řekl jsem si – wow! Je to vlastně docela legrační, vidět vlastní kapelu vedle takových hvězd, jako jsou Iron Maiden nebo Judas Priest. Uvědomuješ si tu popularitu. Že lidé mají opravdu rádi to, co děláš. Moc mě to potěšilo.
Říkal jsi, že máš rád české pivo?
Oh, ano (spokojený úsměv). Vlastně si myslím, že je to nejlepší pivo na světě.
Máte před koncertem nějaký speciální rituál?
Většinou neděláme nic zvláštního. Někdy posloucháme chlápka, co se jmenuje Eddie Meduza – je to švédská hudba, docela legrační. Posloucháme ji, abychom se dostali do správné nálady. Samozřejmě si taky dáme nějaké pivo.
Ještě jedno pivo...
Jo! To je nejlepší způsob, jak se připravit na show.
Hrajete raději na větších festivalech, ve velkých halách, nebo v menších, přátelštějších klubech?
Je vždycky super být na velkém festivalu, ale to pak nemáš ten kontakt s publikem, jako když hraješ v menším klubu. Samozřejmě se ale snažíme hrát na co největších místech – pak víš, že máš hodně fanoušků. Ale rádi hrajeme všude. V malém klubu je to vždycky velmi unikátní. Festival je zase výjimečný v jiném směru.
Hodně mě překvapila reakce německého publika na vaši muziku. Nebáli jste se jejich reakcí ze začátku vaší kariéry?
Vždycky jsme doufali, že lidé si dokážou opravdu přečíst to, o čem zpíváme a porozumět tomu. Když jsme ale posílali Primo Victoria německé nahrávací společnosti, tak nám po pár minutách zavolali zpět a řekli: „Tohle nemůžeme vydat, protože tam zpíváte slovo nazi.“ To je přitom asi v prvních sedmi vteřinách skladby "Primo Victoria": „Through the gates of hell, as we make our way to heaven, through the nazi lines...“
A oni slyšeli jenom to nazi. Zavolali jsme jim zpátky, poslali jim text a řekli jim, ať si to koukají pořádně přečíst. Po chvíli nás kontaktovali a řekli:„Tak jo, teď už tomu rozumíme.“
Stává se, že občas lidé špatně pochopí naše texty. Nakonec se nám ale vždy podaří vysvětlit, co jsme tím mysleli a oni to pak většinou přijmou. Ale ze začátku to bylo hodně těžké.
Kterou skladbu nejraději hraješ na živo?
Asi to bude "Primo Victoria". Vlastně je to jedna z nejnudnějších skladeb, když dojde na zkoušení ve studiu nebo doma, ale když ji hrajeme na živo a člověk vidí reakci publika – obzvlášť to skákání...A pokud mám mluvit za sebe, tak moje nejoblíbenější skladba, kterou bych rád hrál na živo je "Stalingrad". Je docela těžká a moc často ji nehrajeme. Taky je to úplně první skladba, kterou jsem se naučil, když jsem přišel k Sabaton.
A existuje nějaká skladba, kterou nemáš rád?
Vlastně dřív jsme hodně hrávali skladbu "Endless Nights" z alba "Fist to Fight" a to je asi úplně nejnudnější písnička na světě.
Hrajete raději doma ve Švédsku, nebo někde v zahraničí? A jaké je vůbec nejlepší místo, kde jste hráli?
Je vždycky fajn hrát doma. Ale vlastně je to skvělé kdekoli – vidíš spoustu věcí, navštívíš různá místa...Ve Švédsku je to opravdu super, ale myslím, že když hrajeme tady ve východní části Evropy, je to vždycky ve spoustě věcí výjimečné. Publikum je tu hodně šílené a my jsme vždycky o hodně uvolněnější. A pokud mám jmenovat opravdu nejlepší místa, pravděpodobně by to byl Masters Of Rock nebo Graspow v Belgii – to byl asi náš nejlepší festival vůbec. Tenkrát tam bylo snad 30-35 tisíc lidí. No a jak už jsem řekl – Masters Of Rock – hodně šílených lidí. A Wacken byl taky ok – vlastně byl přímo vynikající!
Které z vašich turné bylo nejlepší?
Myslím, že je to právě tohle turné s Hammerfall. Všechno funguje, jak má, nemáme žádné problémy. Nejlegračnější bylo ale určitě naše první headline tour v roce 2006, které jsme absolvovali s malou německou kapelou Custard. Byli jsme dva týdny prakticky nepřetržitě v lihu a opravdu jsme si to užili. Když jsem se pak vrátil domů, byl jsem úplně zničený. Moje tělo bylo jako (následuje neidentifikovatelný zvuk a po našem výbuchu smíchu složité vysvětlování, jak ho zapsat – vzdávám se, použijte fantazii)
Máte teď nějaké plány ohledně dalšího turné jako headlineři?
Určitě ano, ale nebude to tenhle rok. Hodně jsme teď koncertovali k desce "The Art of War". Měli jsme headline tour na podzim a teď tohle turné s Hammerfall. Teď budeme hrát na evropských festivalech a v USA a taky plánujeme malé turné po Polsku. Ještě nevíme nic přesně, ale po vydání nového alba pojedeme headline tour určitě.
A nové album už připravujete?
Začali jsme už psát nový materiál. Některé skladby jsou už téměř hotové – chybí jim jen texty. Ale stále máme před sebou spoustu práce. Máme tak dvě, tři skladby, které jsou dokončené a pak spoustu nápadů.
Takže nové album bude kdy?
Určitě v roce 2010. Do studia jdeme v říjnu.
Kde hledáte inspiraci pro své texty?
Pokaždé je to jiné. Pro "The Art of War" jsme hledali inspiraci převážně v knize Umění Války (The Art of War) od čínského generála Sun-Tzu, která byla napsána asi 700 let př.n.l. Pak jsme požádali fanoušky, aby nám sami na email posílali nápady na skladby. Začali jsme studovat materiály okolo a nakonec vybrali bitvy, které seděly k jednotlivým kapitolám knihy. Na ostatních albech většinou Joakim a Pär hledali všechny informace sami. Na internetu nebo z knih.
Kdo přišel s tématem války?
Myslím, že to byli právě Pär a Joakim, před vydáním "Primo Victoria". Nevěděli, o čem by měli psát. Seděli a přemýšleli a nechtělo se jim psát o běžných heavy metalových tématech – pivu, holkách a motorkách. Myslím, že tenkrát sledovali film Zachraňte vojína Ryana a to je inspirovalo k napsání textu "Primo Victoria". Přišlo jim, že to opravdu sedí k muzice, kterou děláme a tak v tom prostě pokračovali.
Víš něco o tom, jak probíhala válka v České republice?
Musím se přiznat, že já jsem v dějepise opravdu špatný. Je mi to líto, ale nevím skoro nic
o české historii. Vím, že se tu něco dělo ... (usilovně přemýšlí), ale nevzpomínám si, co (smích).
Ale určitě budeme po něčem pátrat, protože hlavně Joakim se zajímá o věci, které se tu děly, protože jeho maminka je z České republiky. Takže člověk nikdy neví – třeba se o vaší historii něco dozvím.
Letos slavíte desáté výročí. Jak vidíš tohle období vašich životů? Změnilo se něco?
Proběhlo hodně změn. V roce 1999 vydali Sabaton svoje první demo. Pak dostali možnost vydat "Fist for Fight" u italské nahrávací společnosti. Poté se stalo spoustu věcí a v roce 2004 nahráli "Primo Victoria" úplně sami – žádná nahrávací společnost, producent, nic. Já jsem se připojil ke kapele v roce 2005 a myslel jsem si, že prostě jen odehrajeme pár koncertů v okolí našeho domova. Že to nebude nic speciálního. Mýlil jsem se. Protože teď sedím ve Zlíně, v České republice a to je něco, co jsem absolutně neočekával, když jsem se přidával k Sabaton. Hudba se pro nás stala téměř zaměstnáním na plný úvazek a to je velká změna pro každého v kapele.
Máš nějaký oblíbený film nebo knihu o válce?
No – pár filmů jsem viděl a můj nejoblíbenější je asi právě Zachraňte vojína Ryana.
Já si myslím, že je nudný.
Mně se líbí. Taky mám rád film o finské Zimní válce. Ten je sice chvílemi trochu nudný, ale mám rád jeho atmosféru. Taky se mi líbí film Stalingrad.
A knihy – no, moc jich nečtu, ačkoli bych měl. Většinou si čtu jen historické reálie na internetu.
A na závěr: Je něco, co bys chtěl vzkázat fanouškům?
Je toho hodně, co bych jim chtěl říct, ale myslím, že zůstanu u: „Ještě jedno pivo“ (velmi povedená výslovnost). To vždycky zabere.
To určitě ano. Děkuji ti za rozhovor.
Nemáš za co.
Krátce po rozhovoru se objevuje veselý Joakim. Já mu dám Slovensko! :D )
|
