Album „To se tam nevejde“ kapely Heebie Jeebies je dalším příkladem toho, kterak se úsilí a dobrá vůle vydavatelství Cecek Records poněkud (alespoň u mě) míjí účinkem. Snaha Heebie Jeebies naskočit na buldozer, nahrnou na jednu velkou hromadu co největší masu útržků všeho možného, pokropit to všechno galonem vody a vzniklou hmotu se pokusit vysochovat do smysluplného tvaru mi skutečně nesedí. Z toho prostého důvodu, že mi připadá, jako by kluci vlastní (nepříliš vybujelou) potenci za každou cenu maskovali půjčováním si kde se dá a schováváním se za rádoby vtipné žertíky. Uznávám, že příznivci skáčka si u „To se tam nevejde“ asi s chutí zaskáčkou a (pokud se nebudou zbytečně nimrat v jednotlivých detailech a provádět rozbor humorného lepidla), Heebie Jeebies je celkem asi i pobaví.
Chytlavost nenáročných melodií a bujarost dechové sekce (ale jo, ono je to občas i docela funkční a veselé) se ustavičně pere s vyprášeným humorem, a až podbízivou snahou vtáhnout posluchače do děje obecně profláknutými motivy. Nevadí-li vám na jedné kupě fragmenty folkového Nohavicy, popové Rihanny, filmových Přátel zeleného údolí, Piti Pity Pa či Růžového pantera, vánočních Tří králů, lidovek „Šla Nanynka do zelí“, nevadí-li vám míchanice dechovky a skáčka, s výletem do reagge či cojávímkamještě, asociace na Václava Klause či Honzu Nedvěda, třeba to přežijete. Tohle všechno však působí tak strašně prvoplánovitě…
Zvláštní je, že v momentě, kdy kluci přestanou vsázet na humory, stane se z jejich hudby (celkem ve dvou případech) docela příjemná záležitost. Textově nejvyspělejší záležitost „Horská dráha“ (srovnávám nesrovnatelné, ale pozitivně pesimistický optimismus Mňágy bych u téhle party po předchozích i následujících vylomeninách fakt nečekal, o to víc potěší) a podobně laděné závěrečné „Dny“ na tuhle desku snad ani nepatří. Lehce baladické filozofování z desky vyčuhuje. Smůla je, že zrovna v těhle dvou kouscích je nesmysl hledat podstatu Heebie Jeebies.
Pokud Heebie Jeebies deklamují v songu „Rastakwajakapanna“ „…everybody smoking marihuana“, možná tady je pes zakopán. Asi jsem málo „evrybády“ a tak mi prostě schází rozpoložení k zachycení těch správných vln. Jako uvolňující kulisa nenáročné, na soustředěný poslech málo kalorické a přitom strašně těžko stravitelné.
|
