Když se začátkem tohoto tisíciletí objevila na scéně parta Mystic Prophecy, tím hlavním důvodem (pominu-li trvalou zvědavost při pídění se po metalových končinách) pro prozkoumání jejich debutu byla působnost Martina Albrechta (Stormwitch) a Guse G. (Dream Evil, Firewind) v téhle bandě. Od dob vydání prvního alba, které rozhodně nepatřilo mezi metalové vycpávky, však z původního složení do dnešních dnů vytrval jen pěvec Roberto Dimitri Liapakis (Valley´s Eve) a nutno připustit, že kvalita nahrávek pomalu, ale jistě ztrácela ten švih, zaznamenaný na prvotině. Téměř s novým složením (kromě Liapakise zůstal ještě pamětník posledních dvou alb kytarista Markus Pohl) se Mystic Prophecy představují se svým šestým kouskem diskografie. A nejjednodušší charakteristika jejich „Fireangel“ může znít - milé a nečekaně velké překvapení.
Jakoby restaurátor oživil barvy na zašlém působivém obrazu. Mystic Prophecy si stále drhnou ten „svůj“ melodický hevík s citelným vlivem amerického powermetalu a špetičkou thrashového odéru. Jen konečně rukopis dostal zase výraznější kontury (a nebo se vrátil k těm debutovým), řezavé riffy se lehce přibrousily a zpěv (jeden z rozhodujících faktorů pro velké plus) nabral na agresivitě. Mystic Prophecy se na pomezí chytlavých melodií, strhujících rychlostních eskapád a vybroušeného instrumentálního provedení pohybují velice suverénně, systematicky tlačí na pilu a nebýt drobného zaváhání (ono ale zase platí, že kdyby podobným způsobem „zaváhali“ někteří jejich kolegové, bylo by v tom power světě neskutečně blaze ;-) ) v polovině desky, kdy si kluci ve dvou kouscích vyberou své obyčejnější chvilky, nejspíš by mi tahle deska drnčela v přehrávači do soudného dne.
Nic nového pod sluncem, dalo by se sice o hudbě Mystic Prophecy říci, ale kapela dává všem power metalovým klišé a postupům punc osobitosti. Je zbytečné rozpitvávat jednotlivé okamžiky. Pokud vás chytne již otvírací chod „Across The Gates Of Hell“, ve kterém Mystic Prophecy dokonale představí své zbraně – nosné melodie, chytlavě útočné riffy, sborově mohutné vlny, symbiotické představení skvělých kytar s razantní rytmikou i emotivní, lehce zastřený vokál – tak vás „Fireangel“ už ze svých plamenů nepustí. Co je v úvodní skladbě ukováno, to je v první polovině alba systematicky rozvíjeno a šlechtěno, v té druhé už „jen“ povedeně využíváno. Co však nepolevuje, to je neskutečné množství perpetuumobilovské energie. S každým dalším opakováním tahle deska nabírá na síle.
Vida, Mystic Prophecy v průběhu předchozích partií vyházeli (no dobrá, oni šli sami ;-) ) ze sestavy esa. A najednou – docela nečekaně – vytáhli v podobě „Fireangel“ z rukávu žolíka a alespoň mých očích (a uších) se vyloupli z davu dobrých a poslouchatelných metalových kapel na pozici jednoho z nejpozitivnějších letošních žhavých tipů.
|
