…i něco tak malého, jako třepetání motýlích křídel, může v konečném důsledku vyvolat tajfun třeba i někde na druhé polovině světa…
Abych pravdu řekl, tak první tajfun, které „The Chaos Theory“ holandských Edge Of Serenity vyvolalo, se udál už v okamžiku, kdy na mne cédéčko vykouklo z obálky. Ono přece jen poslat naháčka bez bookletu a bez jediné informace o kapele je u debutního alba docela divočina. Nicméně v době internetu se i tenhle kopanec dá docela rozumně napravit a protože obsah desky pomalu, ale jistě začal zvedat přílivovou vlnu potěšení, dá se „tulipánům“ snadno odpustit. Kapela, která vznikla v roce 2006 pod názvem Edge Of Anger a název si změnila (vida, jak tenké někdy to ostří může být…) až těsně před nahráváním alba, přišla se zajímavým stylovým křížencem. A v jeho konečném důsledku mi zaužívané pasování do škatulky melodického deathmetalu připadá důkladně přitažené za vlasy. Jenže zařaďte někam nahrávku, která směšuje postupy evropského powermetalu, symfonicko-gotické elementy, growlingový vokál, blackové skřípání i drobný nu-metalový náznak do jednoho funkčního celku. A usnadnit si situaci tvrzením, že se jedná o progresivní metal je taky marná snaha, protože „The Chaos Theory“ je snadno přístupná deska bez nějakých složitostí, plná povedených melodií, razantních riffů i atmosférických klávesových malůvek.
A co víc, pominu-li slabší závěrečnou tečku „Save My Day“, na které kluci těžkotonážně sklouzli z cesty docela hanebným způsobem (jakoby chtěli do pestré skládanky zasadit poslední díl a přitom si pomíchali krabičky s puclaty a tak do volného prostoru prskli první kostku, co jim přišla pod ruku…), lze kteroukoliv z písní využít jako reprezentativní singl. Bavíme se o kvalitě, nikoliv o odstínech hudby. Ty totiž Edge Of Serenity tahají jak králíky z klobouku a je jim jedno (respektive asi není, ono ve finále dojdete k tomu, že je všechno velice nápaditě a důmyslně prokoumáno), kam zrovna sáhnou. A když už začnete mít v půlce alba pocit, že jste přišli na to schéma, ze kterého se vaří (tedy postupná kombinace deathu, blacku i powermetalu – charakterizovaná především různým druhem vokálů) v každém songu, kluci skočí na úplně jinou kolej, pustí k mikrofonu hostující Judith Stüber (Satyrian, Everon), která podpořená povedenou melodií, barevnými křehkými vokály a gotickou příchutí ve střihu To Die For (pokud nějakou známou chuť lze identifikovat nejsnadněji, tak právě tyhle fiňáky) naservíruje nejpovedenější (jistě, on i ten kontrast dělá svoje) pecku „Born To Fall Apart“. A čekáte-li po tomhle předělu návrat do stylového šejkrování, Edge Of Serenity znovu překvapí, když ve druhé půlce desky začínají jednotlivé ingredience více separovat, stávají se stylově (byť v každém songu sají z jiného soudku) čistší – a, světe div se, i tak jsou přesvědčiví.
Teorie chaosu? Ani ne, a když, tak jen v tom, že kluci bezuzdně kříží kde co a výsledkem je deska, která sice čerpá z různých pramínků, ale bez problémů drží pohromadě a je prostá podbízivé snahy zavděčit se. Praktická ukázka, kterak se nepustit stylových zábradlí, ale přitom (asi jako v Bradavicích) se proběhnout vždycky po jiném schodišti. Tenhle koktejl namíchal barman, který zatraceně dobře věděl, co dělá. Edge Of Serenity mohou mít po spáchání své prvotiny nejen čisté svědomí, ale ještě navíc i skvělý pocit z dobře odvedeného nápaditého díla.
|
