Hodnotit novou desku finské partičky Amoral, která poslední rok utrpěla dost razantní změnu ve složení, zdálo se mi býti velmi nesnadné. A to především proto, že od předcházejícího alba „Reptile Ride“, které se neslo v tónech moderního technického death metalu, kapela udělala kotrmelec o stoosmdesát stupňů. Jak by ne, když na post nového zpěváka přijali pánové výherce finské soutěže Idol (obdoba naší Superstar), Ariho Koivunena, který vyhrál tuto soutěž díky zpěvu hard rockových a heavy metalových songů od kapel jako Iron Maiden, či Sonata Arctica a dalších. Ale musíme vzít v potaz, že to je pravděpodobně to, co kapela hledala a tak nám, bývalým fanouškům, zbývá buď pálit mosty, milovat staré desky a na novou se ani nepodívat, nebo naopak, zkusit se přenést přes minulost a dát šanci novému albu „Show Your Colors“. A pokud máte rádi více stylů a nejenom death metal, zkuste se zaposlouchat a uvidíte.
Amoral se právě s touto novou deskou vydali po experimentálních cestičkách. V kytarových riffech a vůbec v celé hudbě je patrná nálada předcházejícího alba „Reptile Ride“. Někdy mám skoro pocit, jako by kopírovali to, co už jednou napsali, jenom to trochu více zaobalili a potom nám to naservírovali s dresinkem v podobě naprosto jiného zpěvu. Ale na druhou stranu to zní celkem zajímavě. Možná právě díky tomuto kroku, se kapela dostane do širšího povědomí, než do jakého by se dostala, kdyby zůstala u stejného stylu jako dříve, ale proč jim to zazlívat? Vydali se jiným směrem a je to jejich volba a rozhodně to, co dělají teď, dělají dobře.
Musím se přiznat, že Ariho sólový projekt se mi velmi líbil, ale zároveň jsem byla (a stále jsem) velký fanoušek starších věcí od Amoral. Zprvu pro mě bylo naprosto nemyslitelné spojit si tyhle dva prvky dohromady a po prvním poslechu desky jsem se těšila, jak napíšu strhující kritiku, ale když jsem se zaposlouchala víc a uvědomila si, že za minulostí je nutné udělat tlustou černou čáru, změnila jsem názor.
Album začíná, pro Amoral trochu netypicky, intrem „Random Words“, vybrnkaným na akustickou kytaru, další song, „Release“, už je ale typičtější. Po hudební stránce jsou to naši staří dobří Amoral a v prvních chvílích se nám ani nechce věřit, že v kapele nastala nějaká změna. To si uvědomíme až ve chvíli, kdy se ozve pronikavý čistý hlas Ariho. Je to až překvapující, jak se dá skloubit speedový či hardrockový hlas s deathmetalovým soundem. Pro někoho příjemné, pro někoho naopak uši drásající překvapení.
Obdobný pocit skýtá i začátek dalšího songu, „A Shade Of Gray“, který ještě více evokuje náladu deathmetalové smrště, vzápětí protnuté vysokým Ariho hláskem. Daleko melodičtější je hned následující „rádiovka“ „Year Of The Suckerpunch“, song, kterým nám Amoral přiblížili ještě před vydáním alba svoji budoucí cestu. Trochu netradičním songem je „Vivid“, který trochu připomíná právě Ariho sólovou dráhu a hned po něm následuje skladba „Gave Up Easy“, kterou si skupina zvolila jako skladbu pro jejich druhý klip.
Nutno podotknout, že ani jeden klip není tak úplně klipem. Snad díky rozpočtu, nebo jakémusi záměru, jsme se dočkali jednoho záznamu z koncertu a jednoho zabroušení do zákulisí. Ale proč ne? Fanouškům se obvykle v zákulisí líbí.
Co se pak týká konce alba, možná mile nás překvapí instrumentální balada „Last October“, na kterou se ale zaručeně chytnou posluchači převážně v řadách mladých děvčat. Závěrem alba se opět vracíme ke klasičtějšímu zvuku Amoral právě skladbou s příhodným názvem „Exit“. A já se ptám, kam tenhle východ vede? Je tohle to, co Amoral opravdu hledali, nebo po opuštění dveří „Show Your Colors“ budou hledat dveře zase nějaké jiné?
|
