Název Rock The Lake nezní moc metalově. O to větší bylo moje překvapení, když jsem si poslechla kapely, které tady vystupovaly. Mezi těmito působili Lovex víc jako popová chlapecká skupina než cokoliv jiného, ale nevadí. Byla to jedna ze tří příležitostí je v horizontu několika měsíců vidět na pódiu, a to si správný fanoušek nesmí nechat ujít.
Dvě hodiny ve vlaku, dvanáct hodin v autě, běhání po městě v prudkém dešti, trpící uši v šíleně přezvučené tenisové hale. Co by člověk pro jeden koncert neudělal. Na festival Rock The Lake jsme já a další dvě slečny dorazily pár hodin před tolik očekávaným koncertem a kolegyně si hned našly místo na kraji první řady, zatímco já chodila po areálu a mapovala terén. A taky jsem učinila jeden zásadní poznatek- špuntíky do uší nejsou vynález tak úplně bezvýznamný.
Doba do začátku koncertu plynula v duchu heavymetalové hudby několika místních či německých kapel a hodinku před začátkem koncertu Lovex jsem svoji skupinku opustila a vydala se vyhledat skupinu. Kvůli rozhovoru jsem mohla zapomenout na získání místa v první řadě bez boje, za což jsem poslední dobou častěji a častěji víc než vděčná. Na bitky s Rakušačkami v černém latexu s nápisy "I love Suomi" jsem už asi moc stará...
Koncert Lovex začal se zpožděním asi dvaceti minut, během kterých zvukaři testovali úvodní melodie skladeb z počítače. Abych byla upřímná, do té doby jsem žila v naivní představě, že tohle všechno na tom pódiu pánové hrají... Nakonec se ale podařilo, na pódiu se setmělo a ozvalo se dunění, které ohlašuje začátek skladby "If She's Near".
Po pěti měsících bez koncertů byla na muzikantech radost z hraní víc než jasně znát. Na to bohužel reagovaly pouze fanynky v první řadě (či prvních řadách, ta druhá by se tam při troše dobré vůle dala vidět), ale zato do toho dávaly všechno.
Během ani ne hodinového koncertu Lovex odehráli v drtivé většině jen singly z alb "Divine Insanity" (2006) a "Pretend Or Surrender" (2008) a dvě skladby z alba připravovaného. Mezi známými kousky figurovaly poslední singl "Ordinary Day", neskutečně vlezlá "Take A Shot", hit z předloňské Eurovize "Anyone Anymore" nebo starší "Bullet For The Pain" a na závěr samozřejmě první a největší hit Lovex, skladba "Guardian Angel".
Co se nových skladeb týče, dávám palec nahoru. Písničky "Stuck" a "Worlds Collide" připomínají tvrdší část skladeb z alba "Pretend Or Surrender", možná stojí míň na klávesách a víc na kytarách, ale pořád v sobě mají typický zvuk Lovex. Pokud vesměs takhle bude znít celé album, budu spokojená.
Během koncertu se zpěvák Theon jako obvykle vyznal z toho, jak mu rakouské (české, německé, helsinské, atd. podle místa koncertu) publikum chybělo a jak je skvělé vidět na koncertě tolik fanoušků.
Kterýžto výrok zněl, vzhledem ke slaboučké základně pod pódiem, docela vtipně. Skladbu "Take A Shot" věnoval všem v publiku, kteří byli opilí nebo se k tomu chystali, kde dávám bod za slušný pokus o navázání kontaktu. Bylo mi líto, že jsem nebyla mezi jmenovanými, ale jedna vodka s limonádou asi pět hodin předtím to při nejlepší vůli zachránit nemohla.
Co se publika týče, vyjma naší vytrvale skákající trojice a jedné slečny navíc, dalo se rozdělit na dvě skupiny statických diváků: metalistů stojících okolo a nechápajících, cože tam ten boyband dělá, a fanynek visících na zábradlí, omdlívajích pod uhrančivými pohledy muzikantů. Nic ve zlém, taky jsem si tím prošla.
Půl hodiny po koncertě proběhla ještě autogramiáda, kde Lovex těm několika nejvěrnějším věnovali pár podpisů a úsměvů, a nedlouho nato se odporoučeli zpět do zákulisí a následně do hotelu. To jsem jim upřímně záviděla - nás čekalo zase dvanáct hodin v autě...
|
