Dánská banda Artillery jsou opravdu povedení bojovníci. Již dvakrát se rozpadli, což však nebrání tomu, aby se zas dali dokupy a natočili skvostné album, jakým je letošní kotouč "When Death Comes".
Kdo by čekal klasický klasický old school thrash, bude možná překvapen, co se na něj z desky vyvalí. Tihle pánové ze severu si na deseti skladbách hrnou velmi melodický thrash metal s neskutečnou rychlostí, tudíž je podstatné zmínit, že jistý speedový aspekt je zde určitě více než patrný. To však albu na kráse neubírá, spíše naopak. Riffy jsou hutné jak krupicová kaše, naskládané tak perfektně, že si člověk říká, kam na to kapela po téměř třiceti letech existence chodí. Největším překvapením je pro mě úžasný hlasový projev Sørena “Nica“ Adamsena. Tak perfektní kombinace řevu a melodického zpěvu se jen tak nevidí a je to směs přímo vražedná.
Titulní song "When Death Comes" představuje celé album a výborně vystihuje jeho podstatu. Melodičnost, dalo by se říci až hitovost, ale ne prvoplánová, nýbrž od srdce. Na albu nenajdete hluchá místa, násilně vecpanou vatu a další prohřešky, které můžeme zaslechnout ve velké míře v celém hudebním světě. Druhá skladba "Upon My Cross I Crawl" je dle mého názoru nejlepší z celého alba. Pokud se vám na konci refrénu při "electrified crucified / upon my cross I crawl, and die" nezježí veškeré ochlupení na těle, tak se vraťte k mamince za sukni, protože tohle je pořádnej thrashing!
Jedinou malou výtku mám ke grafickému zpracování obalu. Je mi jasné, že opačnému pohlaví výjevy tohoto typu můžou připadat na místě, ale mě nic neříkají a připadají mi lehce kýčovité. Ale muzika je famózní, takže obal uklízím do šuplíku a více ho už nepokouším.
Nezastírám, Artillery mě naprosto dostali a rozdrtili. Zatím je to pro mne jedno z alb, stojící na pomyslném metalovém vrcholu tohoto roku. Proto nemeškejte a vyjděte vstříc pochmurným listnatým dnům jedině za poslechu nových Artillery. Stojí za to!
|
