Sabaton si jsou plně vědomi obrovské fanouškovské základny, kterou mají v Polsku a proto se na závěr svého turné k desce „Art of War“ rozhodli absolvovat u našich severních sousedů hned šest koncertů pod názvem „Always remeber tour“. Náš původní plán navštívit všechny se kvůli změně dopravního prostředku (z auta na vlak) smrskl na polovinu. Ukázalo se, že některé části Polska jsou vlakem jednoduše nedostupné.
Každá ze zastávek kapely měla fanouškům přinést něco speciálního. Hned první dvě (Varšava a Bydgoszcz) lákaly více než zajímavou a nečekanou předkapelou – Stratovarius. Přestože patřilo hlavní město k nejvzdálenějším destinacím, nedalo se odolat. Hned po příjezdu nás trochu zarazilo místo konání – lázeňský přírodní amfiteátr uprostřed sídliště není zrovna typickým dějištěm metalových akcí – ale budiž. Na úvod musím turné vytknout jednu věc. Když pominu právě Stratovarius (kteří se snad za předkapelu vůbec považovat nedají), byly všechny doprovodné kapely trochu slabé. Těžko říct, jestli pořadatelé vždy vybírali doslova „místní“, ale většina nedokázala výrazněji zaujmout – možná jen polská kapela Turbo, která se představila ve Varšavě. Jejich vystoupení hezky odsýpalo a aspoň nikoho neuráželo. Jenže na jiných koncertech, kde Sabaton předcházely třeba hned čtyři bandy, se čekání proměnilo ve skutečné martýrium.
Po varšavské show mě mrzelo, že Stratovarius nemůžou dokončit celé tour. Jejich koncert na menším pódiu vynikl ještě lépe než na festivalu ve Vizovicích a je opravdu vidět, že nová sestava všem sedí. Kapela hraje v pohodě a uvolněně a očividně je to baví.
Novic Matias Kupiainen zvládá své kytarové umění dokonale a navíc působí mnohem vlídnějším dojmem než jeho předchůdce Timo Tolkki. Pěvec Kotipelto je navíc ve výborné hlasové formě a s přehledem zvládá jak starší kousky, tak skladby z nové desky „Polaris“. Ty zazněly hned tři – „Deep Unknown“, „Winter Skies“ a „Higher We Go“ (obzvlášť poslední jmenovaná má do budoucna své místo v setlistech jisté). Tentokrát chyběla „Visions“ (pochopitelně kvůli omezenému času), na oplátku jsme se však dočkali malého překvapení v podobě otvíráku „Destiny“. Finská pětice do publika nabušila úžasné množství energie, která přestala proudit až po posledních tónech „Black Diamond“. V lednu se má Zlín opravdu na co těšit.
Sabaton Polsko navštěvují dokonce ještě častěji než Českou republiku, a tak provedli změny, aby se nenudil ani fanoušek, který se s nimi potkává často. Výrazná změna postihla setlisty. Největší hity samozřejmě zůstaly (kdo si dneska dokáže přestavit koncert Sabaton bez „Primo Victoria“) ale objevily se i některá překvapení. Skladby „Wolfpack“ a „Purple Heart“ jsou mezi fanoušky velmi oblíbené, přesto během tohoto turné zazněly vůbec poprvé. Z poslední desky dostala šanci opomíjená „Talvisota“ a jelikož jsme v Polsku, nemohla chybět „Union“ ani „40:1“, která výjimečně celou show uzavírala a očekávaně vyvolala v publiku pravé šílenství. Sabaton ví, jak na lidi – frontman Joakim Brodén nezapomněl připomínat statečnost polských vojáků a dokonce i klasické logo se zahalilo do polských barev. Kapelu postihla hned z kraje nepříjemnost, když vypadl proud a odpojil jak nástroje, tak mikrofony. Naštěstí Sabaton kalamitu zvládli s hrdostí a vtipem. Těch několik minut, než se vše uvedlo do pořádku, se podařilo bez větší námahy vyplnit sborovým zpěvem refrénů. První koncert miniturné potvrdil, že tohle byl geniální tah, a že kapelu čeká dalších pět minimálně stejně úspěšných vystoupení.
Během dvou následujících koncertů (Bydgoszcz a Zielona Gora) jsme si odskočily zpět do vlasti – trochu se zregenerovat a v mém případě absolvovat zkoušku. Další zastávkou tak pro nás byla obec Siemianowice Slaskie nedaleko Katowic. Díky poloze blízko hranic si právě tenhle koncert zvolilo víc českých, potažmo slovenských fanoušků. Areál v Siemianowicích byl opět pod otevřeným nebem – pro upřesnění na blátivé louce. Jako specialita pro fanoušky byla tentokrát připravena přehlídka vojenské techniky s možností nákupu prakticky všeho přes vlajky, uniformy až k vrhacím hvězdicím.
Pořadatelům se však nepovedly hned tři věci – za to, že se během večera rozpršelo, rozhodně nemohli, ale za nedostatečné zábrany už ano. Návštěvnost koncertu překročila šest tisíc lidí a to prostě několik plůtků přivázaných k sobě provázky nemá šanci udržet. Už po pár minutách jsme hořce litovaly, že stojíme v první řadě a modlily se, aby zábrana vydržela a celý dav neskončil na našich zádech. Nakonec musel pomáhat každý, kdo měl dost síly. Zábranu nakonec vlastními těly drželi nejen všichni Security, ale dokonce i mužská část polského fanklubu, za což mají můj bezmezný obdiv a velké díky. Třetí přehmat už jsem zmiňovala – volba předkapel. S postupem večera jsem si posteskla, že Stratovarius jsou už dávno na cestě někam do Asie.
Samotná show Sabaton byla ještě více energická a strhující než ve Varšavě. Setlist byl opět mírně pozměněn – „Wolfpack“ tentokrát nahradil „Nuclear attack“. Ohlas publika byl neskutečný a mě jen mrzí, že jsem si nemohla show víc užít. Jenže když se vás tolik lidí okolo snaží rozmačkat na kaši, tak to zkrátka moc nejde. Tentokrát byla závěrečná „40:1“ opravdu o život a konec koncertu jsme přivítaly s velkou úlevou. Poučení pro příště: S polským publikem si není radno zahrávat.
Z Katowic nás čekal náročný ranní přesun do čtyři hodiny vzdáleného Rzeszowa. Kvůli naší snaze cestovat co nejlevněji jsme vynechaly spaní v hostelech a po krátkém spánku ve vlaku jsme na místo našeho posledního koncertu dorazily v poněkud neutěšeném stavu. Kontrola mých dolních končetin odhalila poněkud víc fialové barvy, než je běžné. Navíc jsme zoufale toužily po sprše. Od totálního zoufalství mě dokázal zachránit jen můj věrný přítel kofein.
Bohužel ani Rzeszowský areál neposkytl úkryt před deštěm a tak jsme se dočkaly aspoň té sprchy. Naštěstí se k večeru vyjasnilo a dokonce jsme se díky administrativní chybě (a nepřekonatelné jazykové bariéře) omylem dostaly k VIP pasům. Nedá se říct, že by nás to nějak trápilo – rozhodně ne při představě další bitvy v kotli polských fans. Konečně jsme si tak mohly show vychutnat naplno bez strachu o vlastní život. Čekání na vrchol večera vyplnily opět místní bandy – dvě pod vedením frontwoman – Krusher a Cyriam, které doplnila mladá kapela Monstrum. První jmenovaná dokázala publikum aspoň trochu rozproudit díky coverům klasických skladeb – zazněli AC/DC, Black Sabbath, Judas Priest či Doro. Stejně si ale myslím, že příště by to chtělo zařídit kvalitnější support. Takhle si člověk připadal jako na vesnické zábavě. Tenhle pocit samozřejmě vymizel už při prvních tónech hlavní hvězdy. Ačkoli to byl předposlední koncert celého turné, kluci nevypadali ani v nejmenším unaveně. Během show pódium neustále zaplavovaly polské vlajky, které po chvíli visely všude, kde to jen šlo. Tentokrát k oživení setlistu přispěla výbušná „Into the fire“ a závěrečná „40:1“ se ani tentokrát neobešla bez újmy na zdraví mnohých ubožáků v prvních řadách.
Ačkoli kapela odjížděla brzo (poslední zastávka turné byla Wizna, což je přeci jen trochu z ruky), jako překvapení pro fanoušky se všichni prakticky záhy po opuštění pódia pustili do podepisování a focení. Vzhledem k davu, který se na improvizované autogramiádě shromáždil, to byl opravdu hrdinský výkon. Zatímco Sabaton vyrazili vstříc své poslední zastávce, kde je čekal koncert přímo na bitevním poli, my strávily podnětné brzké ranní hodiny na Rzeszowském nádraží a poté ve vlaku domů.
Myslím, že Sabaton si lepší turné ani přát nemohli, a že to bylo důstojné poděkování všem polským fanouškům, kteří si ho za svou oddanost zasloužili. Trochu mě mrzí, že se neuskutečnil náš původní plán a neabsolvovaly jsme celé turné, ale i tak to pro nás byl úžasný zážitek a zajímavý a dobrodružný výlet. Možná, že se v budoucnu dočkáme podobného turné i u nás. Zaplnit šest klubů k prasknutí zvládnou Sabaton levou zadní.
|
