Kapela GAIA EPICUS působí jako totální úkaz! V době, kdy každej lamentuje nad konzervatismem rychlého metalu se nekoukají nalevo napravo, drhnou si ten svůj nejklišovitější heavy speed, bez jakéhokoliv náznaku inovace a všechno ostatní je jim u prdele. Musím říct, že mně takový přístup nevadí. Horší je, že GAIA EPICUS dokáže zaujmout na každém ze svých alb pouze lokálně, nikdy ne komplexně (což někdy platí dokonce i v rámci písní samotných) a navíc jejich tvorba až příliš okatě (tedy sluchatě) vykrádá známější smečky. Za speed jmenujme GAMMA RAY (ty ucítíte skoro všude), za heavy metal IRON MAIDEN (na minulém albu byla zase podobně zneužita METALLICA). Další mínus je ve zpěvu prominentího člena kapely Thomase Chr Hansena (podoba čistě náhodná?), který svým zvláštním „gumovým“ zabarvením příliš zaujetí nestrhává. A přesto, světě div se, poslouchat se to dá. Tedy chvílema.
Přispívá k tomu bezesporu fakt, že je z hudby cítit netrendařské zapálení pro věc, což je dnes věc málo vídaná. Thomas Chr Hansen je jako dítě, které si každým albem plní svůj sen. Což může být roztomilé do chvíle, kdy k tomu má dostatek tvůrčího potenciálu, což, jak jsem uvedl výše, většinou nemá. Písně vyloženě nenudí, ale ani nenabízí dostatek napínavých zvratů. Navíc během let postupně vyprchávají jímavě dojemné melodie, které sálaly z debutové desky (např. skladba „Fire Ice“). Proč tedy tak (vzhledem k napsanému) vysoké hodnocení?
U GAIA EPICUS totiž platí víc než kdy jindy, že musíte milovat melodický (a patetický) metal, mít pro tento styl dostatek dobré vůle a nadhledu. Potom vás jejich hudba neurazí a občas dokonce i nadchne (třeba závěrečná „Salvation Is Here“ na to – i díky hostujícímu Olu Halénovi (INSANIA STOCKHOLM) - v klidu má). Jen je nesmíte brát moc vážně. A sebe taky ne:-)
|
