V pořadí druhé „setkání pohanských duší“ ve Zlíně. Vypadá to, že se nám z Paganfest tour začíná pomalu stávat tradice – dokonce je už známý i line-up pro příští ročník. Pojďme se ale věnovat tomu letošnímu, protože tentokrát se pořadatelům povedl namíchat opravdu pozoruhodný koktejl účinkujících. Obsazení zjevně přilákalo spoustu lidí – po delší době bylo v MoR café zase slušně zaplněno.
To ale neplatilo při první kapele v pořadí Swashbuckle. Většina přítomných totiž začala svou pohanskou výpravu nad pivem. Na pódiu se mezitím děly věci – no, přinejmenším podivné. Tahle banda je totiž trochu zarážející. Už jen to, že svůj pirátský metal přivezli z New Jersey, mluví samo za sebe. Nepřehlédnutelný zpěvák Patrick Henry alias Admiral Nobeard a jeho dva kolegové se snažili zaujmout ze všech sil – celá kapela vystupovala v autentických pirátských kostýmech a zpěvákovi dokonce na rameni trůnil plyšový papoušek. Bohužel byla jejich image mnohem zajímavější než hudební stránka. Jejich zběsilý thrash zaujal jen minimum přihlížejících. Nejlepší částí jejich show tak zůstává chvíle, kdy na pódium vrhli dva členové Alestrom v kostýmech obrovského papouška a lidožravého žraloka a celou jednu skladbu zběsile pobíhali mezi hudebníky.
S následujícími Ex Deo jsme přeladili na vážnější notu. Postava Maurizia Iacona, frontmana Kataklysm, odlákala od pípy podstatně víc lidí. Tentokrát jsem byla velice příjemně překvapena.
Vzhledem k tomu, že nepatřím zrovna mezi největší fanoušky jeho domovské kapely a ani debut jeho nového projektu „Romulus“ mě vůbec nezaujal, na živo to znělo (a taky vypadalo) moc dobře. Nemůžu říct, že bych byla nějak unešená, ale image římských gladiátorů v kombinaci se slušně znějícím melodickým deathem alespoň nenudila.
Z temných časů gladiátorských bitev se opět přesouváme na pirátskou loď. V tomto případě ještě důkladně nasáklou rumem. Alestorm přivezli ze Skotska hudbu, která se nejvíc hodí na alkoholové dýchánky. Tihle sympatičtí hoši rozhodně neaspirují na titul „kapela roku“ v kategorii progress metal, ale na živo to umí pořádně rozjet. Jejich show konečně rozhýbala nejen mě, ale i většinu lidí v sále, z nichž velká část už stejně byla v mírně povznesené náladě, ke které se tenhle alkoholicko-pirátský folk hodí nejlíp. Alestorm spravedlivě podělili obě svá alba a vybrali z nich nejchytlavější halekačky. Show byla předvedena s velkou energií a radostí z hraní. Bylo vidět, že si kapela přízeň většiny publika hodně užívá. A jak už to u kapel tohoto typu bývá, čím byla skladba jednodušší, tím měla větší odezvu.
Proto se na kousky typu „Keelhauled“, „Pirate song“ nebo „Wolves of the Sea“ vehementně pařilo. I tentokrát byl koncert narušen kýmsi v masce šíleného papouška. Ten večer bylo vůbec narušování vystoupení svých kolegů běžnou praxí. Pětačtyřicet minut, které měli Alestorm k dispozici, uběhly jako voda a mně to celou dobu hodně bavilo. Čert vem zdrcující kritiky, tohle byla sranda.
Playlist: The Quest, Wenches and Mead, That Famous Ol´ Spice, Nancy the Tavern Wench, Over the Seas, Keelhauled, Pirate Song, Captain Morgan´s Revenge, Wolves of the Sea
S další kapelou Die Apokalyptischen Reiter jsme se opět ponořili zpět do temné image. Na pódiu se objevují kovové konstrukce a řetězy – za klávesami stojí sadomasochistická postavička v latexu a dokonce s bičíkem, kterým co chvíli ohrožuje první řady. Zpěvák Fuchs sice ze začátku působil trochu děsivě, ale jeho přátelské vystupování brzy strhlo většinu přítomných na jeho stranu. Obzvlášť přátelsky se pak choval k dívkám v prvních řadách – jednu dokonce vytáhl na pódium a nechal ji ztělesnit přítelkyni námořníka, který (jak se sám vyjádřil), má jinou v každém přístavu. Ačkoli mě hudba těchto němců z desek moc nebaví, musím říct, že si mě svým výkonem vážně získali. Obě jejich předchozí vystoupení ve Vizovicích jsem si nechala ujít a vůbec jsem toho nelitovala – až do teď. Jestli k nám v budoucnu zavítají, určitě na ně ráda zajdu znova.
S předposlední kapelou večera Unleashed se nám rozpadl model, ve kterém se pravidelně střídaly „rozjuchané“ a „seriózní“ kapely. Švédská deathmetalová ikona slaví 20 let od svého založení a ve svém žánru jsou bezpochyby velmi kvalitní kapelou. Obávám se ale, že je dostatečně neocením. Do konceptu večera příliš nezapadali a jejich kytarový nářez se mi popravdě vůbec nelíbil. Když se kytarista Fredrik Folkare po koncertě dozvěděl, že budu psát report, ocenil vlastní výkon slovy: „Byli jsme úžasní!“. Mohla jsem jen taktně mlčet.
Celý večer uzavírala hlavní hvězda Korpiklaani. Pánové moc dobře vědí, že tu jsou skoro jako doma a proto by se měli hodně snažit, aby se neokoukali. Tentokrát si jako taktiku zvolili obměněný setlist – jen si nejsem úplně jistá tou volbou skladeb.
Většina netradičních kousků, které měly set oživit, mě spíš nudila. Ani většina osvědčených kousků neměla tu energii, kterou si mě kdysi tihle Finové získali. Nemůžu ale říct, že by mi jejich vystoupení přišla čím dál slabší – ve Vizovicích předvedli výkon, který mi znovu připomněl, proč mě dřív jejich koncerty tak moc bavili. Teď ale pánové vypadali unaveně a svůj koncert sice odehráli velice obstojně, ale sami si ho moc neužívali. Už jsem to naznačila dřív – možná by nebylo od věci zvolnit tempo jak ve vydávání desek, tak v koncertování. Nebo to možná bylo tím, že celá kapela byla výjimečně téměř střízlivá – někdo jim totiž odcizil jejich láhev vodky. Jako třešnička na dortu mezi narušiteli koncertů se během závěrečné show několikrát na pódium vydrápal Chris z Alestorm, nutno dodat, že už ve značně pokročilém stavu opilosti. Ostatně nebyl sám, kdo ten večer takhle skončil.
Večer mě nakonec překvapil, protože jsem si užila o dvě kapely víc, než jsem očekávala. Na druhou stranu byl možná rozptyl mezi žánry až příliš velký a proto není zážitek úplně stoprocentní. Párty je to ale stylová, to se musí nechat. Takže zase za rok – tentokrát s Finntroll.
Playlist: Vodka, Journey Man, Korpiklaani, Eramaan Ärjyt, Palovana, Tuli Kokko, Juodan Viina, Wooden Pints, Kipumylly, Happy Little Boozer, Midsummer Nights, Beer, Beer, Heaven and Hell theme, Let´s drink, Pellonpelko
|
