Velice příjemné album natočila kapela DREAM ARIA z Toronta. Celkem těžce definovatelná muzika, pohybující se na pomezí hard rocku a popu. Svým způsobem moderní odpověď na styl zvaný AOR, neboli rock pro dospělé. Kapela kolem vynikající zpěvačky Ann Arie Burstyn sází jeden hit za druhým, ale dostat se do jejich muziky vyžaduje dostatek trpělivosti. A v tom je kouzlo „Transcend“. Nic tu totiž není tak, jak by člověk předpokládal. Kapela si strčí sólo kam se jí zachce, úplně obrátí náladu skladby. Model „sloka – refrén – sloka – refrén – sólo“ tu v žádném případě nehledejte. Takhle to vypadá jako slušná anarchie a ono opravdu, při prvním ohmatání máte pocit velmi silného nepořádku, který nemá ani hlavu ani patu, jenomže čím víc posloucháte, tím víc začínáte žasnout...
„Transcend“ je pompézní nahrávka, kladoucí hlavní důraz na atmosféru a specifický vokál. Díky poměrně originálnímu pojetí má DREAM ARIA velice osobitý ksicht. Je jen škoda, že se taková muzika nikdy pořádně nedostane k majoritnější skupině. Ambice na to má, jenomže pro svoji určitou složitost a neprvoplánovanost vždycky zůstane jen záležitostí pro fajnšmekry. Lahůdkou jsou i pěkně hladící kytary, na které je člověk zvyklý například z ASIE a jim podobných. Zajímavostí je, že je na „Transcend“ pořídila čtveřice hostů.
Většina desky se pohybuje v poměrně pomalé rychlosti, což ale neznamená, že kytary občas slušně nezabrousí. Třeba „Labyrinth“ je velice slušná hard rocková odpichovka. Přesto Kanaďanům nejvíce sluší ty pomalé a na krásné atmosféře stavěné kompozice, jako je třeba „Serpent Nile“. To absolutně nejlepší a nedotknutelné se ukrývá pod názvem „Pandora´s Box“. Nemám opravdu slov. Můžu vydechnout jen jediné: GENIALITA. Svým způsobem přímočará skladba s naprosto famózně postaveným refrénem, který bych mohl poslouchat do omdlení. Ale kapela si je jeho neobyčejnosti vědoma, tak ho do posluchače nasází pouze dvakrát. Místo toho si v klidu druhou polovinu odehraje v úplně jiném rozpoložení, se salvou skvělých kytarových postupů. Jak říkám, tady nemá nic řád.
„Transcend“ mě naprosto pohltila. Velice zajímavá muzika, ze které páchnou sympatie na kilometry daleko. Deska, kterou hned tak někdo nepochopí. Bohužel, či bohudík?
|
