S touhle kapelou nemůžete šlápnou vedle, ať už si od ní pustíte cokoliv. To se totiž může stát pouze v případě, když je cesta k výsledné nahrávce strojově koncipována, složitě vymýšlena a dedukována. U tvorby Stevena Wilsona tomu tak nikdy nebylo. On své umění tvoří intuitivně, vycházejíc přitom z impulzů nejvnitřnějšího rozpoložení, neduálně, bez ohledu na vnější okolí a polaritu mysli. Tato sféra je pro všechny lidi dostupná, proto když se na ní kdykoli při poslechu dokážeme napojit, splyneme s hudbou PORCUPINE TREE v jeden celek a pochopíme, že se v žádném případě nedá popsat slovy, že se musí prožít. Jako recenzent se sice o nějaký "písmenkový souhrn" pokusím, ale vzhledem k napsanému berte prosím vše, co bude následovat, s rezervou z toho pramenící.
Album „The Incident“ se začalo rodit v momentě, kdy byl Steven Wilson svědkem smrtelné nehody na dálnici. Začal uvažovat o slovu 'incident'. Jak se jím dá neosobně upozornit v jakýchkoli médiích na fakt, že se ten den, tam a tam něco stalo. V takovém okamžiku se běžný posluchač jaksi povinně zděsí, ale pouze do chvíle, než začne další „šokující“ zpráva. Pro pozůstalé obětí je ovšem tento 'incident' hororem s doživotně trvajícími následky. Máme vůbec právo něco tak niterného zneužívat k "prodeji“ ostatním?
„The Incident“ je o tom, jak je nutné se od podobných otázek izolovat, protože veškeré odpovědi by zákonitě vedly do slepých a ještě více bolestivých závěrů. Hlavně nám ale takové lítostivé vyptávání může zabránit v jedné velmi důležité věci. Totiž v uvědomění, že každý (z našeho pohledu) nešťastný okamžik v sobě zároveň ukrývá obrovský příslib naděje. Vše, co musíme udělat, je přijmout jej a necítit se jako oběť. To je sice také zatraceně lopotná štreka, ale protože nic není jen černé nebo bílé, stejně jako nic není pouhá náhoda, čeká nás na konci této cesty dar z nejcennějších. S přijetím (jakéhokoli) okamžiku může přijít obrovské uvolnění a s uvolněním smíření. A o všech těchto stavech „The Incident“ pojednává.
Proto je nová (dvoj)deska více intimnější, než bylo předešlé, o něco „angažovanější“ dílo „Fear Of A Blank Planet“. První, 'incidentová' část představuje skoro hodinu trvající píseň, která je do svých čtrnácti fragmentů rozdělana jen z jakési marketingové nutnosti. Opět nás zaplaví harmonie dokonalosti, kdy se do sebe jednotlivé motivy přirozeně vlévají a veškerá jejich síla spočívá v maximálním prožívání okamžiku, v bytostném soustředění na „tady a teď“.
Druhé CD obsahuje čtveřici skladeb a představuje rockově excentričtější a posledním opusům bližší polohu PORCUPINE TREE. Ale ať už je jejich hudba jakákoli, vždy bude mít jednu výjimečnou, bezmála léčivou vlastnost. Dokáže nás totiž odprostit od vnějšího chaosu, blahodárně zklidnit a vrátit se alespoň na chvíli zpátky k sobě samotným.
|
