Nové album německého kolosu Rammstein bylo netrpělivě očekáváno. Vždyť od posledního počinu "Rosenrot", které nebylo vyloženě do nebes vynášeno, uplynuly již čtyři roky. Nechoďme ale kolem horké kaše a vzhůru do světa, kde je „láska pro všechny“.
Jako první song se představuje silná epická skladba „Rammlied“, s takovým feelingem, jak jsme od kapely zvyklí. Charismatický refrén Ramm – stein naznačuje, že toto album bude něčím výjimečné. To, že se Rammstein vrací v plné síle, více kontroverzní, agresivnější, silnější...
V další písni „Ich Tu Dir Weh“ na nás dýchne elektronicko-bubenické intro následované rockovými riffy a vcelku měkkým hlasem Lindemannovým. Refrén je lehce popově vtíravý, avšak příjemně melodický. Celkové vyznění naznačuje, že Rammstein mají pro nás připraveno ještě něco lepšího a tvrdšího...“Ubližuji Ti“ je dle mého názoru nutné změkčení.
„Waidmanns Hail“ otvírají fanfáry lesních rohů, které následně přecházejí ve vyřvávaný refrén, kterému vévodí jediné, a to die Kreatur muss sterben! ( ta zrůda musí zemřít). Nadupaná skladba, která nenechá vás ani jediného honáckého psa v klidu.
Jako žralok se vám zakousne do útrob čtvrtá skladba „Haifisch“. Neobvyklá, řekla bych až skočná rytmika doplněná zvláštními klávesovými vsuvkami a chórem v pozadí velmi dobře okoření celé vyznění. Střední tempo a melancholičtější vyznění u tohoto kousku není na škodu.
Název skladby „B********“ neboli „Bückstabü“ vám toho neřekne o nic více než mě. Údajně se prý jedná o Tillovu zkomoleninu, jež vystihuje určitý pocit, který mají všichni rádi. Kdo ví.. Každopádně skladba je to velmi povedená. Pomalý návalový počátek, doprovázený jako vždy Tillovými odříkávanými slokami, se přelije do masakrózního refrénu, za který by se nemusel stydět kdejaký křikloun z deathové smečky. Super!
Jednoznačným kontrastem je skladba „Frühling In Paris“. Klasický ploužák podstatně narušuje koncept celého alba, to byl můj první ortel. Nemohla jsem tuto věc zkousnout. Zhruba po třetím poslechu jsem názor změnila. Píseň je sice koncepčně úplně mimo, ale to jsem začala pociťovat jako určitou výhodu. Till pěje refrén ve francouzštině (s opravdu silným německým přízvukem), který každý zná od šansoniérky Édith Piaf: "Non! Rien de rien. Non! Je ne regrette rien". Bez tohoto songu si album již nějakým způsobem nedokážu přestavit. Úlet, který nelze neocenit.
„Wiener Blut“ jasně odkazuje k hrůzám, které se odehrály ve Fritzlově sklepení. Tuto kontorverzní skladbu považuji za vrchol celého alba. Pomalá, vtírající se „pohádka“ zalézá pod kůži, kterou strhne síla zla v refrénu... Jemné nuance nelze dokonale popsat, je nutné je slyšet: Willkommen in der Dunkelheit (Vítejte v temnotě). Síla.
Video k osmé skladbě „Pussy“ již zřejmě každý viděl. Minimálně každý pořádný zvrhlík v necenzurované verzi;-). Píseň lze určitě přirovnat k „Americe“ z alba "Reise, Reise". Německo-anglický zpěv, kontroverzní tematika, hitovost, jež hranicí s komercí. Prostě německá veselá písnička o tom, jak zastrčit Bratwurst do jejího Sauerkraut.
Devátá skladba nese název jako celé album. Na první pohled ne stoprocentně zajímavá odrzlá vypalovačka s jasným refrénem, že láska tu je pro všechny. Při přečtení textu však posluchač zjistí, že i skladba s tímto názvem nemusí znít tak růžově...
Předposlední skladba „Mehr“ s jemný elektronickým podkladem je další rammsteinovskou typickou skladbou. Kontrast mezi slokami a refrénem je opět silný a skvěle posazený. Popově laděné pasáže přehlušují výkřiky „mehr“ (víc).
Album uzavírá jedenáctá (není již žádným překvapením, že alba mají vždy jedenáct tracků) skladba „Roter Sand“. Pomalá skladba, laděná do westernovského feelingu, opět jaksi do konceptu nezapadá, ale Rammstein dobře vědí, proč tomu tak je. Správná tečka nakonec.
"Liebe Ist Für Alle Da" nezklamalo a opět mi dokázalo (a doufám, že i všem fanouškům), že Rammstein mají své pevné místo na hudební scéně. Deska je barevná, silná, energická, takhle by měl pořádný kotouč vypadat!
|
