Němci se nám rozhodli uštědřit další historickou lekci, a tak po jejich hudební rekonstrukci „Bitvy u Hattinu“ zavítáme až k samotnému Napoleonovi. Koncept je sice pěkná věc, ale když ho nepodpoří dostatečně dramatická muzikální vložka, výsledek může být o to více tristní. V závěru poslední recenze druhého alba CRYSTALLION jsem doufal právě ve větší soustředění na propracovanost hudebního obsahu, to jsem ale nemohl tušit, jakým směrem tahle parta posune své hranice a všechno tím vlastně převrátí naruby. Od power speedu se totiž přesouváme do mohutně se vlnících, hard rockových vod.
Hned zkraje je tedy na místě vznést námitku proti zmíněnému konceptu. K patřičně dramatickému vyjádření napolenského období, když už to tedy muselo být, by se mnohem více hodil čistě metalový „soundtrack“, čím temnější, tím lépe. Jenže CRYSTALLION jsou náhle nejen rockovější, ale jejich výraz ještě přibral pozitivní energii. Celý koncept, včetně temného (a nepovedeného) obalu desky mně tedy přijde velmi scestný a s rozjuchanější polohou Němců ne příliš korespondující. Proto ho tedy od této chvíle ponecháme stranou a budeme se soustředit na to nejdůležitější, tedy hudbu samotnou. Ta svou povedeností totiž drobnou minelu textové formy lehce smazává.
Více než dvouminutové intro vygradují velmi příjemné melodie. Tak příjemné, že připomenou mistry v tomto oboru, krajany RUNNING WILD. Následnou skladbu nese šlapavě hymnický, zasekávaný riff a právě jím se počíná odvíjet pompézní klubko alba, které svou červenou nití ovine celý jeho obsah. „A Cry In The Night“ je - překvapení první - jedinou rychlou písní a svou strukturou nejvíce vzhlíží ke svým dvěma albovým předchůdcům. Překvapení druhé následuje hned po ní. Do skladby „Sole Survivors In Ligny“ nás totiž vítá dynamický klávesový motiv, který je odstíněn hopsavým zvukem diskoték let osmdesátých. Stejný recept vykoukne ještě v pozdější „Under Heavy Fire“ (opravdu paradoxní název!) a obě písně patří k vrcholům desky, což je překvapení třetí! Spojení pop glamového soundu s klasickými postupy skupiny v nich funguje perfektně a člověk jenom zalituje, že nejsou stejným rytmem poznamenány i ostatní songy desky.
Ale on si ani ten zbytek nestojí vůbec špatně. CRYSTALLION totiž dokážou svoji produkci prodávat s nadšením, které je velmi nakažlivé a snadno přenositelné na jejich fanoušky. Je to ten nepopsatelný rozměr, který je pomáhá vyčlenit z široce zastoupeného průměru. No a pak zde samozřejmě zpívá Thomas Strübler. Chválil jsem ho v předešlých recenzích, tak nyní jen potvrdím, že jeho projev k celkové pohodě přispívá obrovským dílem a především díky němu stojí za to se o tuhle německou partu zajímat.
|
