Někdy to tak bývá, že jdete na koncert jen proto, že vám kamarád řekne, že zrovna někde hraje jedna fajn kapela a jestli byste nechtěli jít s ním. Mně se tohle stalo zrovna v případě dvou německých a tří českých kapel, které 7. 11. 09 koncertovaly v Praze na Chmelnici. Plakáty vypadaly dobře a tak jsem si řekla, proč do toho nejít.
Klub Exit byl ještě docela prázdný, lidí tam bylo sotva na to, aby to dalo dohromady pět kapel, a tak jsem byla dost překvapená, když po odehrání jednoho sognu, u kterého jsme si říkali, že se určitě ještě zvučí, zahájila kapela Rain Shadow koncert. A když bylo opravdu jasné, že koncert, ač ne před chtivým publikem, opravdu začal, zaposlouchaly jsme se do growlu zpěváka, který má dle mého názoru, když negrowluje, docela příjemný hlas. Ale jako předkapela se Rain Shadow osvědčila, myslím, že to byla dobrá přípravná půda pro další, tentokrát německou, předkapelu.
Docela mě zajímalo, co se bude na pódiu dít dál, když tam technici instalovali dvě vysoká zrcadla (jak Veronika poznamenala: možná pro dojem, aby to vypadalo, že je jich na pódiu víc) a podivný „oltářík“ s blonďatou panenkou v černém plášti. Trošku mi to připomnělo styl americké kapely Wednesday 13, ale repertoár pánů z německé kapely Dorn byl přeci jen poněkud jiný. Bylo veselé sledovat pouze dva členy kapely, kytaristu a vokalistu v jednom, spolu s baskytaristou, jak se snaží s pomocí zpěvákových dramatických gest dostat lidi do koncertové nálady. Docela se jim to dařilo, hudba se líbila a pod pódiem se sem tam zastavil nějaký ten návštěvník, kterých během zvukové zkoušky přibylo.
Po poměrně dlouhém vystoupení se Dorn na pódium vystřídali s pořádající českou kapelou Return to Innocence. A to už bylo jiné kafe. Pod pódiem to konečně začalo vypadat jako na pořádném koncertě a bylo znát, že kapela má pozvanou silnou fanouškovskou základnu. A koncertu ani neuškodila drobná nehoda se zpěvákovou kytarou, která se odehrála hned po pár písničkách.
Jinak jsme my všichni přítomní byli svědkem předposledního koncertu jednoho ze členů kapely.
A po svižných českých klucích se muselo čekalo. Čekalo se na další německou kapelu, pro tentokrát Lyfthrasyr. Docela dlouhou dobu po pódiu pobíhali technici a mezi nimi členové kapely, oblečení do latexu, černých dlouhých sukní a přezek, ale právě jejich imige slibovala pokračování dobře rozjeté show. A také to show byla. Bylo na co se dívat a melodický black metal přilákal pod pódium zbytek návštěvníků. Sice jsem na koncertě téhle poněkud divoké kapely byla poprvé, ale musím říct, že mě zaujala na první pohled a především poslech.
Po německém hudebním útoku bylo pódium opět propůjčeno Čechům, a to kapele Secret of Darkness. Fanoušků a návštěvníků sice ubylo, ale bylo příjemné zakončit večer klubovým koncertem. Zpěvák vedl koncert s přehledem, jako by byl sál plný a předvedl nejen svou profesionalitu, ale i perfektní hlas.
Pražský Exit jsem opouštěla v dobré náladě a především spokojená s příjemně stráveným večerem ve společnosti blackových kapel.
|
