Úterý večer vážně není příznivá doba pro koncert, což se nám mohlo potvrdit i 24.11. v pražském Exitu Chmelnice, kam zavítala jako headliner finská kapela Ancara, která se tímto datem právě poprvé představila v České republice. Vše mělo začínat v osm hodin, ale v té době zel Exit téměř prázdnotou. Samozřejmě, že se začátek neobešel bez jistých průtahů... jako obvykle, takže do té doby, než se na pódiu objevila česká kapela Calathea, se pár lidí ještě stihlo přitrousit.
Před prázdným sálem se rozhodně nehraje nejlíp, ale Calathea se zhostila toho úkolu s nasazením a tak přeci jen pobavila a neunudila diváky posedávající nad pivem a limonádou. Příjemná rocková hudba Calathey mě zaujala už z CDčka, o to víc jsem byla zklamaná zvukem, jaký jim byl na Chmelnici přisouzen. Sotva slyšitelná kytara tak nemohla doplnit klávesy a bicí byly slyšet víc, než cokoliv jiného a trochu nepříjemně to rvalo uši.
Zpěvačka Markéta měla příjemné vystupování a mně se její hlas velmi dobře poslouchá, takže songy jako „Over Real Days“, „House Of Glass“, či „Morning Star“ jsem si i přes zvukové nedostatky užila. Nezbývá než doufat, že příště zvuk bude stát za to, protože na Calatheu ráda znovu zajdu.
Jestli byl zvuk u Calathey špatný, co teprve u následujících Crow´s Flight. Švýcarsko-finsko-holandská formace na nás spustila něco, co by možná mohlo být s trochou snahy kombinací rocku konce minulého století a heavy metalu, ale z kakofonických zvuků, které se Exitem nesly, těžko soudit. Když si teď zpětně pouštím kapelu na jejich Myspace, nejsem si jistá, že to byla tak docela vina zvukaře. Syrový a chladný zvuk nástrojů kombinovaný s plytkým zpěvem není nic pro mě. Kapela se sice snažila vydat ze sebe, co mohla a zpěvák pobíhal po pódiu velmi energicky a snažil se komunikovat s letargickým publikem, seč mu síly stačily, ale publikum nereagovalo. V jednu chvíli dokonce tak trochu vyděsil mladíka s finskou vlajkou, kterého přiměl postavit se na lavičku a prezentovat tak správného fanouška finské muziky. Popřípadě se onen zpěvák stále tulil ke svému kytaristovi a prazvláštně se u toho šklíbil. Podtrženo a sečteno – kapelu jsem nepochopila a asi jsem nebyla jediná, i když jsem po koncertě zaznamenala fanynku fotící se s jedním členem Crow´s Flight. Takže to možná až takový propadák nebyl.
Playlist: Fights Without Glory, The Elf King´s Lies, Mother Night, Run by the Fallen, Heroes Dying Alone, Crow´s Flight, Gabriel, Farewell For You, Encore Breaking the Law
Špatný zvuk se projevil nejen během vystoupení samotných kapel, ale když při sklízení pódia pustili do repráků Stratovarius a AC/DC, zírala jsem vždycky jako blázen, než jsem byla schopná ve spleti tónů rozeznat, co to vůbec hraje. Dle toho, jak večer probíhal, nebylo se čemu divit, že kapela Ancara nevypadala příliš nadšeně. Navíc kytaristovi Juhovi nebylo zrovna dvakrát nejlíp, ale když se konečně muzikanti začali objevovat na pódiu, diváci se také zvedli ze svých vyhřátých místeček, tudíž se pod pódiem objevila skupinka fanoušků, která bezpochyby udělala kapele radost. Ne, že bychom si po zvukové stránce nějak polepšili, takže úvodní skladbu „We Paint December“, která je velmi živá a na albu se mi velmi líbí, jsem tak trochu protrpěla.
Ale většinu vykompenzoval veselý přístup zpěváka Sammyho Salminena a jeho živé a pozitivní vystupování. Nad zvukovými neduhy nutno přimhouřit oči a pochválit samotné vystoupení kapely. I druhý kytarista vypadal poněkud vyčerpaně, ale když se člověk soustředil na zpěvákův výkon, mohl mít z koncertu dobrý pocit. Sem tam se kapele povedlo i roztleskat těch pár fanoušků, kteří se ale evidentně na koncertě dobře bavili. Uprostřed setu si kapela pozvala na pódium Markétu z Calathey, aby společně zazpívali dva songy, z toho také ten, na kterém Ancara spolupracovala společně s finskou zpěvačkou Agnes Pihlavou – „Tears With A Smile“. Sice mají obě dámy tak trochu jiný hlas, ale nedá se říct, že by to Markétou zazpívaným písničkám vadilo. Zajímavý pak byl konec vystoupení, píseň „Farewell“, během které (zpěvákem počínaje a bubeníkem konče) se jeden po druhém vyklidili muzikanti z pódia. Přídavek nikdo neočekával, ale když se Sammy opět objevil na pódiu a diváky povzbudil, spustil se i potlesk a vybídky k přídavku a tak se kapela vrátila, aby mohla odehrát ještě jeden song. Večer nakonec nedopadl tak tragicky, jak to zpočátku vypadalo a snad na naši zemi Ancara nezanevře a během svých dalších vystoupení se jí dostane početnějšího publika.
Playlist: We Paint December, Scarred, Chasing Shadows, Wait, Lodestar, Tears With a Smile, Bound to Roam, Nicole, Rebel Yell, Burn In Hell, Farewell
|
