Neobarokní speed metal s operním, v tomto případě dokonce dvojnásobným ženským zpěvem! Tento žánrový oddenek dává smysl každému, kdo si rád poslechne třeba Vivaldiho, neboť je více než zřejmé, že jeho kompozice nesou s dnešním spídem velmi totožné stavební prvky. Jasně čitelné, éterické a do notového promile vypointové melodie platily o dvě století dříve stejně, jako platí nyní, kdy elementární melodickou energii dopuje rychlost jdoucí ruku v ruce s dnešní uspěchanou dobou. Spojení vážné hudby, rychlé rytmiky a v tomto případě i „malmsteenovsky“ instrumentálních orgií může pro fanouška speed metalu vyústit v dokonalý zážitek. Pokud by ovšem všechno klaplo tak, jak by klapnout mělo...
Z výsledného hodnocení je evidentní, že se tak v tomto případě úplně nestalo a je to škoda ne dvojnásobná, ale minimálně desetinásobná vzhledem k potenciálu, který z alba „Into Salvation“ dýchá. Nakročeno zde bylo hodně slibně, ale efekt se pohříchu dostavuje pouze lokálně v rámci písní samotných, kdy jsou některé momenty doslova úchvatné a občas dokonce geniální, ke komplexním prožitku jim ale ve většině případů schází dotaženost a dramatická katarze.
Argentinci KAPEL MAISTER budou ideálním zážitkem pro fanoušky Tolkkiho stratosférických instrumentálek, spídových momentů THERION a desky „Oceanborn“ od NIGHTWISH. Přitom mohli být lahůdkou pro mnohem širší publikum, kdyby se ovšem doladily zajímavě rozjeté linky alba. Instrumentální vybavenost zde dosahuje vysoké úrovně, která je ovšem částečně vykoupena tak častým nešvarem zahledění se do sebe sama. Kytarového preludování je někdy až příliš, přičemž ho ne vždy doprovází patřičně vytříbená melodická hravost. Absence většího skladatelského nadhledu byla zkrátka tím, co nakonec odděluje tuto desku od nejužší světové špičky.
Napsat o albu „Into Salvation“, že je kvalitní a velmi příjemně se poslouchá by sice bylo nezvratnou pravdou, jež je ale v tomto případě doprovázena nepříjemným vědomím, které se ozve několikrát během poslechu desky a pokaždé trochu ubere na výsledném dojmu. Tady bylo totiž skutečně zaděláno na luxusní (a netradiční!) nadžánrové hudební těsto, kterému ovšem nebylo umožněno vykynout v dostatečně nadýchaný a delikátně výjimečný produkt. Opravdu škoda, po zmíněné desce NIGHTWISH se mohly podruhé přepisovat hudební dějiny, takhle jde „pouze“ o další (vysoce) nadstandardní počin, který stále zůstává originálním zážitkem, svou přidanou hodnotu ovšem zbytečně opouští a nechává ležet asi čtvrtinu cesty pod kýženým vrcholem.
|
