Řecká kapela, která spolu se STEELWING zvítězila v soutěži „Rock The Nations“, jíž se účastnilo na dvanáct set metalových spolků z celého světa. Kapela, kterou opěvují lídři známých veličin jako jsou KREATOR či LEGION OF THE DAMNED. Kapela, které vítězství pomohlo ke kontraktu s gigalabelem Nuclear Blast a vydalo ji na cestu, která, zdá se, vede až k nebeským výšinám (rozumějte pekelným nížinám) metalové slávy. Všechny popsané aspekty jsou úctyhodné, leč mají nepěknou tendenci strhávat „stádní“ pozornost, která se vlivem těchto faktů nechává oslepit a odplavit na společné vlně euforického nadšení. Autor těchto řádků se ovšem domnívá, že zůstal touto vlnou nezasažen, a to nejen proto, že se mu ve stádním mínění nikdy moc dobře neplavalo, ale hlavně kvůli tomu, že ho produkce SUICIDAL ANGELS nechává víceméně chladným.
Nechápejte mě špatně, vysoce technické pojetí thrash metalu (s nemalým odérem deathu) této smečky je příjemně nadupané a určitě mi nejde proti (sporadické) srsti. K nějaké euforii má nicméně také docela daleko. Snad kdyby právě neprobíhal boom tohoto stylu a člověk byl nucen v thrashi pouze paběrkovat, pak by nové album SA bylo opravdu výjimečným zážitkem. Takhle jsou řekové pouze jedním z mnoha vynikajicích chodů na stole prostřeném luxusními thrash metalovými tématy.
Obsah „Sanctify The Darkness“ louhuje obsah klasiky německého thrashe se stejným poměrem slayerovské divočiny. Jenže věc se má tak, že když budu chtít slyšet originál, tak mám k dispozici víceméně nové desky stále aktivních bardů stylu a nemám proto zvláštní motivaci k poslouchání trochu jinak upravené reminisence téhož. Navíc mně přijdou songy SA nebezpečně splývající, čemuž pomáhá sice zlověstně šeptaný, ale celkově moc neměnný vokál zpěváka Nicka.
Druhé album SA zůstává nadprůměrným počinem bez nějaké zvláštní přidané hodnoty. Vítězství v soutěži „Rock The Nations“ jim přeju, ale popravdě řečeno moc mu nerozumím. Opravdu je tohle to nejlepší, co může vzejít z více než tisícovky učinkujících? Pokud ano, tak to zejména z variabilně kreativního úhlu pohledu nevrhá na současnou metalovou scénu přiliš lichotivé světlo.
|
