Španělská SARATOGA má na své domácí scéně bezmála legendární status. Pro mě osobně znamená vítaný únik od evropského power metalu. Tedy, ne že by Španělé byli v tomto ohledu nějací vizionáři, ale k pocitu jinakosti úplně stačí fakt, že zpívají ve svém rodném jazyce. Španělština dopuje jejich heavy power příjemnou dávkou jižanské elegance, šmrncu a lehkosti, což jsou faktory, které tak často schází evropským smečkám v tomto ranku, o US power metalu ani nemluvě.
Nutno ovšem dodat, že alba Španělů trpí jistou nevyvážeností a na tři až pět úžasných a strhujících písní nalepí zhruba stejný počet průměrných až podprůměrných kousků. Pocity z poslechu jejich desek bývají tedy často smíšené, ale pokud byste si z celé jejich tvorby udělali svůj soukromý best of výcuc, vyjde vám opravdu kvalitní a nadupaná kompilace. Předloňská deska „VII“ by do takového výběru přispěla slušným počtem čísel a tak byla natěšenost na novinku nemalá. Výsledek ovšem zůstal za očekáváním.
Co vyšlo a co kapela tradičně umí, je zvuk. Ten je hutný, houževnatý a sytý, tedy přesně takový, jaký si jejich tvorba zasluhuje. Dále je tu překrásný obal, jehož povedenost ale snižuje mnohem méně vydařený hudební obsah. Ačkoliv, začíná se v tom lepším světle a úvodní „Después de la Tormenta“ drží naděje hodně nad vodou. Druhý song ale kapela zašmodrchá gotickým klávesovým motivem, jenž ubírá z pověstné lehkosti a jasně se ukáže, že tenhle xicht skupině moc nesluší. To třeba pátou skladbu „Mucho Por Vivir“ zřejmě upravoval úplně jiný maskér a výsledkem je naprosto pohodový, šlapavě temperametní a výsostně melodický song.
V dalším ději ale této přesahové, krystalicky čisté energie poněkud ubyde. Když už přece jen na chvíli vykoukne (např. refrén "Luna Llena"), zastraší ji nesourodý zbytek písně, který se ve většině případů drží těžších, nebo dokonce tesklivých motivů a pokaždé to jde na úkor odlehčené hravosti. Tedy přesně toho, co od kapely čekám já. Což je, uznávám, můj problém, protože viděno v celkovém kontextu, desátá deska „Secretos y Revelaciones“ je řemeslně i kvalitativně nadprůměrným dílem, na poctivých, dejme tomu 7 a půl bodu. A já si naschvál a trochu sobecky ten půl bod strhávám za nesplněná očekávání a zklamání z toho plynoucí.
|
