V éře po NIGHTWISH se „front woman“ kapely nakupily jako seno po žních a všechny si chtěly urvat svůj finanční kus z právě probíhajícího trendu. To znamená, že plno těchto spolků bylo uměle povrchních s hudebně minimálním tvůrčím vkladem. Díky těmto partám se vše, v čem pělo ženské hrdlo, začalo po čase přejídat. Kvantita v sobě utopila kvalitu a tento stav trvá víceméně dodnes. Ale protože čas je nejlepší drtič všeho nepravého, stále více odpadávají komerčně zaměřené spolky a na povrch vylézají opravdové skvosty. Jako třeba němečtí DAWN OF DESTINY.
Těm vyšlo v říjnu už třetí album, přičemž dvě předešlá byla svojí kvalitou těžce nadprůměrná a zejména „Rebellion In Heaven“ sklízelo vavříny na všech myslitelných frontách. Minimální hodnocení několika významných metalových médií drželo hranici na skvělých osmdesáti procentech. A novinka „Human Fragility“ v této úspěšné jízdě velmi zdařile pokračuje.
Je to směsice žánrů, která dělá z poslechu každého alba plný a houževnatý zážitek. Aranžovitě nadýchaný symfopower doplňují speedové, thrashové i gotické metalové riffy a občasný deathový chropot. Pro mě osobně je ale nejdůležitější, že se nezapomíná na vykoumané melodické předivo s nemalým hitovým potenciálem. Spolu s dramaticky teatrálním projevem fortelné zpěvačky Tanjy Maul se tak tvorba této kapely stává poutavým a napínavým příběhem s řadou zvratů, tempových kliček a katarzovitých vyvrcholení.
Bohužel opravdu komplexnímu vychutnání posledního alba DAWN OF DESTINY brání jeho délka, která je zbytečně přepálená, přičemž obsah nemá pokaždé sílu vtáhnout posluchače do svého děje. Jde ale o výjimky, zdaleka ne o pravidlo a tvorba této nadžánrové party zůstává především radostným, sytým a emotivně doslova akcelerujícím zážitkem.
|
