Důvodů, proč na přelomu roku vyzpovídat kapelníka skupiny Rimortis by se rozhodně našlo víc. Ale snad postačí ten největší – nedávno vydané album „Deset kroků zpět“, které důkladně zamíchalo s mým osobním žebříkem vloni vydaných tuzemských desek. A tak jsme si s Vaškem Mrzenou odskočili od smažení kapra, rozbalování dárků, chlazení šampáňa a odpalování petard k povídání nejen o současném dění v kapele, ale hlavně o aktuálním hudebním dárku skupiny Rimortis.
Jsou Vánoce, svátky klidu a pokoje. Takže jak tráví tyhle dny kapelník naší patrně nejaktivnější koncertní kapely? Dáváš si aspoň v téhle době oraz, nebo tě muzika a práce neopouští ani v těhle dnech?
Zase mě dostala, mrcha jedna :-). Pomalu pracuji na nových skladbách pro RIMORTIS, dále na projektu FRATERNITAS, připravuji písně na "zakázku" pro kamarády a jejich projekty, připravuji kytarové aranžmá pro nového kytaristu Pavla, aby mu nácvik songů šel lépe...
Na to, že album „Deset kroků zpět“ vyšlo cca před dvěma měsíci, tak mě překvapuje, že si aspoň na chvíli nenecháš pauzu. Nepotřebuješ žádný odstup od nového alba nebo je tvůj autorský přetlak tak mohutný?
Mě skládání baví, takže skládám vždy, když mám náladu a inspiraci, neřídím se tím, zda jsme před nebo po vydání CD...
Konec roku bývá přeplněn různými rekapitulacemi. Jak ty bys zhodnotil uplynulý rok, co přinesl pro Rimortis pozitivního a naopak, je něco, co bys z právě dolistovaného kalendáře nejradši vymazal?
Uplynulý rok bych zhodnotil určitě kladně, podařilo se nám odehrát spoustu dobrých koncertů, vyhráli jsme cenu publika na II. ročníku T.P.C.A. festivalu v Kolíně, vydali jsme dvojCD, natočili klip, poskytli jsme fanouškům větší množství reklamního zboží k nákupu... Jen odchod Jamese se nemusel přihodit...
Pomalu se stává tradicí, že s vydaným cédéčkem opouští kapelu kytarista. Čím je tak týráš, že zrovna tenhle post je u vás tak žhavý, jestli se nepletu, nováček Pavel je od roku 2006 už čtvrtým kytaristou v kapele?
Ano, bohužel je tomu tak, post kytaristy je u nás trochu prokletý. Oba Davidové i James však odešli sami, měli k tomu své důvody a nemá cenu se k tomu nějak zvlášť vracet, jsme jen lidé a každý si své priority vybírá sám...
Můžeš představit už zmíněnou posilu Pavla Pokorného? Co si od něj slibuješ, v čem by měl být jeho největší přínos pro Rimortis a nechystáš pro něj nějakou speciální motivaci, abys ho v řadách kapely udržel co nejdéle?
Pavel je náš dlouholetý známý, před devíti lety zaskakoval za původního kytaristu na dvou našich koncertech, sleduje náš vývoj a tvorbu od počátku. Vždy, když jsme hledali kytaristu, probíral jsem s Pavlem možnost jeho nástupu k nám, ovšem nikdy to nedopadlo, až teď. Pavel je dospělý "hotový" člověk, který ví, co chce a pokud na moji nabídku po zvážení kývnul, pak není třeba speciálního plánu, jak ho udržet v kapele. Jeho přínos pro RIMORTIS bude velký, doteď totiž "šéfoval" kapele Berry, takže má spoustu kontaktů, je zaběhlý v manažerské činnosti, pomůže mi s chodem kapely. Navíc je velmi dobrý a plodný skladatel hudby, samozřejmě kromě toho, že je vynikající kytarista, sborový zpěvák a šoumen...
Co tě na domácí hudební scéně za letošek zaujalo nejvíc?
Omlouvám se, nechci, aby to vypadalo tak, že mě domácí scéna nezajímá, naopak, spolupracuji s řadou kapel, ale nevybavuje se mi nic, co by se dalo takto označit...
Letošní desku (mimochodem velice zdařilou) jste pojmenovali poměrně kontroverzně. Vím, že důvodů pro tenhle název bylo hned několik, přesto, neměl si obavu, že (a to i proto, že speed je stále v pisálkovské obci považován za vyčerpaný styl) budou mít lidi tendenci tuhle „berličku pro kritiky“ lacině využívat?
Já slyším o tom, že je název naší nové desky poměrně kontroverzní, od tebe teď poprvé a upřímně vůbec nechápu, o co jde? Co je na tom názvu kontroverzního? Jak a proč by měl někdo tohoto názvu lacině využívat?
Vidíš, já jsem zaslechl frázi, že deset kroků zpět naprosto charakterizuje situaci, ve které se Rimortis ocitli - podotýkám, že s ní rozhodně nesouhlasím. Proto jsem chtěl vědět, jestli ses potkal s nějakou podobnou reakcí?
Netuším, kdo ti tohle řekl, ke mně se nic takového nedostalo a podle mě to může říct jen osoba závistivá... Klasický muzikantský kecy... Kapele se daří nejlíp za těch deset let, hráčsky jsme na tom s Pavlem nejlépe, co jsme kdy byli, CD se slušně prodává, nabídek na koncerty je tolik, že musíme některé odmítat... Tohle téma nemá cenu dál rozebírat...
Poprvé je v kolonce autorů hudby uvedena kompletní kapela. Znamená to, že se ti podařilo zapojit i ostatní kluky do psaní? Ptám se proto, že mi „Deset kroků zpět“ přišlo košatější a pocitově bohatší, než předchozí počiny, takže bych rád věděl, jestli podobným způsobem budete pracovat i nadále?
Ano, odhalil si to správně, skládání bylo kolektivní záležitostí, zapojila se do něj celá kapela, a proto jsou nové skladby takové, jak píšeš, košatější a bohatší a takto budeme pracovat i nadále, kolektivně se podílet na tvorbě nových písní...
Jaký ty máš pocit z vaší nové desky? Je něco, co bys dneska měl chuť udělat jinak? A klasická nefér otázka – kterou z nových skladeb považuješ za nejvydařenější dítko?
Pocit mám takový, jako z každé předchozí desky, která byla pár týdnů po vydání, jsem rád, že je to za mnou :-). Lidem se líbí, kritikům zatím taky, prodává se... Nové písně na koncertech zabíraly, takže je zatím vše v pořádku. A udělal bych pár drobností jinak, ale to už je taky standardní, pokud půjde deska do reedice, a vypadá to, že ano, tak vyjde s lehkými úpravami. Já nejsem ta správná osoba, která může označit jedinou skladbu za nejvydařenější, sice jsme nápady a motivy na nové písně přinesli všichni, ale aranžmá, melodie zpěvu, všechny texty a produkci písní jsem dělal sám, takže mám ke každé skladbě vztah...
Už jsem se zmiňoval, že mi „Deset kroků zpět“ přijde mnohem barevnější a pestřejší, než předchozí desky. Pojďme tedy udělat těch deset kroků tam a vzít jeden kousek po druhém a poprosím tě o krátké vyjádření k jednotlivým songům, co pro tebe znamenají či co pro tebe charakterizují?
Když jsem začínal pracovat na textech pro nové album, pořád se mi do chystaných veršů drala myšlenka střílení a to ve všech možných formách - moderní pistole, středověký souboj, vzdušné souboje letadel, šípy z Amorova luku, atd.... A taky se tato myšlenka do mnoha textů nakonec prodrala, však posuďte sami...
Nepřítel s úsměvem - hudebně klasický "otevírák" RIMORTIS, průvodní melodie písně s vojenským virblem na začátku předurčuje náladu a téma textu o českých letcích, bojujících za 2. světové války v řadách anglických legií. Uprostřed povedené kytarové a klávesové sólo, celkem zdařilý trojhlas v refrénu...
Na paškál... - úplně první text, který jsem na CD připravil. Trochu americké téma, ale bohužel prý už dorazilo i k nám... Sedíš na svém pozemku, ve svém domě, ve svém křesle a najednou stojí cizí chlápek ve dveřích s kvérem v ruce, nevíš kdo to je, nevíš proč, za co, jen víš, že máš kulku v těle a pár vteřin na to zhodnotit svůj život... Piano motiv v úvodu navozuje zvláštní atmosféru... Pak se vše rozjede v rychlém sledu, stejně jako děj textu, času je opravdu málo... Opět povedená kytarová a klávesová sóla...
Ve vlnách - volnější, epičtější song, houpavá nálada ve slokách, se zajímavým pianem, má navodit náladu textu, který popisuje hazard s lidským životem v hlubinách moře... Často zpracovávám v textech témata přecenění lidských možností a sil, například v písních Stín křídel, Proketí hor, atd... Pěkný vysoký Milanův sborový vokál v refrenu a v části po něm...
Deset kroků zpět - titulní song alba, v textu i v ději klipu popisující poslední dny života A.S.Puškina... Boj o lásku a čest... Hudebně klasická šlapající věc, zajímavá smyčcová mezihra, chytlavá melodie refrénu...
Labyrint vášní - rychlejší song, klasika RIMORTIS, pěkné aranžmá kláves, chytlavý refrén, v sóle souboj kytary s klávesami... K textu asi tolik, lidi mají různé koníčky a hobby, potud vše fajn, jen to nesmí přerůst ve vášeň, která zakalí mysl a pohltí veškerý rozum a je jedno, zda je tím koníčkem sport, umění, práce a nebo chlast, drogy či hazard...
Opera v plamenech - píseň ve středním tempu, zajímavá hlavní melodie, přecházející z moll do dur, stejně tak jako textem umocněný emocemi nabitý refrén... Textově zpracované téma příběhu "Fantom opery"...
Chuť pouště - klidná, pomalejší epická věc, protkaná arabskými motivy, pod kůži vlezoucí až po několikerém poslechu... Text doprovází náladu hudby a vypráví o strastiplné cestě karavan do pouštní oázy...
Kolotoč života - typický speed song RIMORTIS, zajímavý sbor v refrénu, pěkné kytarové sólo... Text vypráví o hledání pravého místa, pravého člověka a pravého bytí na světě...
Zapovězená - tak trochu netypická píseň pro RIMORTIS, nakopávaná neustálými synkopami, spíše hardrocková. Refrén už je typičtější, triolové kopáky a sborový zpěv... Dlouhé kytarové sólo... Text vypráví o muži, milujícím svou častou návštěvu, kněžku lásky. Profi slečna, žádná pouliční šlapka, stylová a na úrovni, on by chtěl, aby přestala a byla jen s ním, ale ona každé ráno pěkně zmizí...
Omnia vincit amor - již tradiční předělávka českého interpreta či kapely, tentokráte folkové skupiny Klíč. V originále výborná píseň se středověkými motivy a příznačným textem, v naší úpravě lehce zrychlená a hozená do heavy hávu... Všechno přemáhá láska...
A teď pojďme udělat deset kroků zpět. Půjčil jsem si fragmenty z textů jednotlivých písní a rád bych s jejich pomocí trošku odhalil tvojí osobnost.
„Ať si tvoří sen ten, co má snění rád“ (Nepřítel s úsměvem) – splnil sis s Rimortis už svůj sen?
Plním si s RIMORTIS neustále sen... :-)
A prozradíš, kam až sahají hranice tvého snu?
Sny jsou krásné v tom, že jsou bez hranic, protože to jsou sny... :-)
„Sám brodím se bažinou, dál však s hlavou vztyčenou“ (Na paškál) – musel si za těch deset let v zájmu Rimortis „sklonit hlavu“?
Občas musí člověk sklonit hlavu, jde o to ji co nejrychleji zase narovnat a kráčet vztyčeně dál... A ukázat, že není třeba hlavu sklánět často...
„ty vše činíš bez rozpaků…“ (Ve vlnách) – je něco, co tě v souvislosti s Rimortis přivádí či přivedlo do rozpaků?
To ano, velmi pravidelně, moji spoluhráči :-). Sice slovo rozpaky není úplně přesné, ale určitě chápeš... :-)
Asi bych byl hodně drzý, kdybych si přál, abys to malinko upřesnil a rozvedl, že ? :-)
Každý jsme z jiného těsta, je logické, že za těch deset let vznikly situace, kdy byly "rozpaky" na místě... Ale já do svých řad nestřílím, takže nečekej nic konkrétního...
„odvahu, tu bůh prý chválí…“ (Deset kroků zpět) – Myslíš, že dnešní doba přeje odvážným? Vyžaduje řízení kapely v dnešní době hodně odvahy?
Dnešní doba naopak nepřeje nikomu jinému... Šedým myškám a lidem při zdi ujíždí vlak... A řízení kapely vyžaduje nejen odvahu, ale také trpělivost a zodpovědnost za výsledky činnosti skupiny...
„mou mysl tíží pouta, nechci zůstávat spoután" (Labyrint vášní) – co tě v souvislosti s Rimortis svazuje, omezuje, spoutává, či ti brání dělat věci tak, jak by sis představoval? Je něco v téhle oblasti, co bys rád změnil?
Složité odpovědět... Dá se to kulantně shrnout slovy materiální a lidský potenciál kapely :-). A zlepšovat a měnit je pořád co, asi začnu nejprve u sebe... :-)
„z potu vášně čirý vztek…“ (Opera v plamenech) – Je něco, co tě dokáže spolehlivě rozčílit?
No to bezesporu, tak jako každého, lidská hloupost, bezcitnost, netolerance...
„Průvody táhnou písečnou bouří, pustinou prázdnou, tam za oázou…“ (Chuť pouště) – kde bereš sílu na to držet Rimortis v takovém tempu, co je tvojí „oázou“?
To je trochu začarovaný kruh... Mou oázou nabrání chuti a sil pro práci s kapelou je práce s kapelou samotná... :-). Jednoduše řečeno, prostě mě to baví :-).
"modly já nehodlám uctívat věnci" (Zapovězená) – co nebo koho bys byl ochoten uctívat (či uctíváš) věnci?
No ty mi dáváš :-). Je to tak, že vlastně nikoho, kdo se stane modlou a uspokojí se s nějakým dílčím úspěchem, je třeba neustále pracovat, vymýšlet, překvapovat, setrvat a vydržet... Být modlou znamená neustále potvrzovat svůj úspěch a snažit se ho překonat nebo aspoň navázat na něj...
A finále - "teď s novou vírou obcházím svět" (Omnia vincit amor) – v co věříš?
Standard, ve vlastní schopnosti, vlastní ruce a uši, vlastní cit...
Tvoje texty jsou hodně nadýchané fantazií, i přes to, že se tentokrát dotýkáš dost realistických témat, viz. např. „Nepřítel s úsměvem“, či „Deset kroků zpět“. Je nějaké téma, které bys výhledově rád zpracoval, nebo tvoje texty vznikají impulzivně jako reakce na to, co tě zrovna osloví?
Spíše druhá varianta je správně, téma textu většinou "naskočí" až při práci se skladbou samotnou, její atmosféra a melodie na mě něčím dýchne... Málokdy si připravuji celý text dopředu, jen si neustále zapisuji zajímavé myšlenky a slovní obraty, které se mohou někdy hodit.. :-)
Jakým způsobem jste vybírali skladby na druhé cd? Je nějaká píseň, která se na tenhle reprezentativní výběr nedostala a kterou tam vyloženě postrádáš? A bereš tímhle historii kapely za uzavřenou nebo myslíš, že ještě bude důvod se k ní někdy vracet?
Způsob výběru skladeb byl prostý, z prvního a druhého CD jsme vybrali sami tři kdysi nejoblíbenější skladby, písně ze třetího a čtvrtého CD nám pomohli vybrat fanoušci na našich webových stránkách pomocí anket. Tímto je minulost našeho prvního desetiletí definitivně uzavřena, nemá cenu se ještě vracet, není důvod...
Jak to bylo s videoklipem? Kdo psal scénář pro videoklip, kdo a podle čeho rozděloval v klipu role?
Všechno si vymýšlíme a děláme sami, takže i scénář ke klipu je naše práce. Ono je to dosti dané tématem textu, snažíme se vždy o obrazové ztvárnění zpívaného slova. Role byly rozděleny dle typů postav, dle vizáže herců...
Co se koncertní činnosti týká, plánujete v příštím roce být stejně vytížení jako letos? (a loni, předloni…) Prozraď recept na to, jak se vám daří skloubit takhle vytížený kalendář s osobním životem? (tedy pokud nějaký taky stíháte..)
No mně nepřijde nikterak náročné si jet v sobotu večer někam hodinku zahrát, takže recept žádný nemám a v plánu na příští rok je cca 45 koncertů, jako v sezonách předešlých...
Ptát se tě na koncert, který ti zůstal ve vzpomínkách nejvíc, je předpokládám zbytečné. Počítám, že to byla letošní procházka historií při křtu „Deset kroků zpět“. Pokud tomu je skutečně tak, popiš mi svoje bezprostřední pocity po tomhle maratonu, co se ti jako první honilo hlavou?
Tak křest nového CD mi v hlavě zůstal, leč ne z důvodu hudebního zážitku, ale spíše z organizačních důvodů. Pocity po tomto koncertu byly fajn, už to bylo za mnou :-). Takovéto organizačně složitější akce si na pódiu moc nevychutnám. To třeba druhý "moravský" křest CD v Olbramovicích už byl mnohem výživnější... Už se určitě nikdy nepustím do akce se všemi bývalými členy kapely, někteří z nich už ani sami nechtějí... :-).
Pokud se nepletu, měl letos spatřit světlo světa i projekt Fraternitas. Kdepak se nám tohle dílo zapomnělo a v jaké je v současné době fázi?
Dílo se nezapomnělo, jen se zpomalily práce z důvodu činnosti zúčastněných hudebníků na svých domovských projektech. Každopádně se na to brzy opět vrhneme a CD dokončíme v průběhu roku 2010.
Moje otázky jsou u konce. Je něco, na co jsem se nezeptal a na co by sis přál odpovědět? A co bys popřál našim čtenářům do nového roku?
Všem čtenářům přeji hlavně zdraví a štěstí, jinak spoustu dobré hudby, dobrých koncertů, dobrých kapel...
|
