Přes osm let uplynulo od reunionu této legendy z klasické líhně thrash metalu, Bay Area. A znovuseskupení této party patří k těm, kterým se dá bez obav uvěřit, že se nekonalo kvůli finanční nouzi (nebo čemu), ale z pravé a nefalšované touhy po skládání nového materiálu. Dvě alba vzniklá v novodobé historii této kapely to plně dokázala svým energickým nadšením a nemalou tvůrčí invencí. Kdo by přece jenom pořád pochyboval, koncertní projev ho musí přesvědčit definitivně.
Jen málo kapel si totiž dokáže při svých živých show naklonit publikum takovým způsobem, jakým to zvládají DEATH ANGEL. Pointa úspěchu živých představení DA tkví v přirozené a nenásilné manipulaci s davem, který se postupem koncertu stává čím dál více oddaný kapele, hrozící a pařící zároveň. Tato energie se zase přenáší na hráče a obě strany tak rezonují v dokonalé thrash metalové párty. Kdo viděl kapelu v reále, ví své, kdo ne, spolehlivě mu poslouží loni vyšlé DVD „Sonic German Beatdown“.
To obsahuje dvě vystoupení skupiny. Trochu na škodu je, že jsou obě zachycena v Německu, příjemná je alespoň změna prostředí. První záznam je z festivalu Rock Hard Open Air 2007, druhý z klubového vystoupení v Adelsheimu z roku 2008. Při Rock Hard byli DA „pouze“ jedni z mnoha účinkujících a je slyšet, že při úvodním nástupu kapelu zase tolik lidí nevzývá. To se ale brzo změní díky výše zmíněné „strategii“ a kapela brzo přetáhne většinu publika na svoji stranu. Z muzikantů je přímo cítit, jak si svůj hrací set užívají, zejména zpěvák Mark Osegueda je rozený frontman. Nepaří celou dobu jako o život, naopak často pouze klidně přechází, což má ale při spojení s jeho buldočím charismatem dopad téměř dvojnásobný. Společná aura kapely pak neobklopuje pouze publikum, ale celý prostor, čím větší, tím je dopad této síly mohutnější. I proto je možná více strhující právě venkovní vystoupení DA, než uzavřené klubové, kde na můj vkus paří zatraceně málo metalových hlav!
Dřeň playlistu tvoří logicky písně z posledních dvou alb, „The Art Of Dying“ (Rock Hard Festival) a „Killing Season“ (Adelsheim). Tedy materiál, který se do pevného thrashového základu nebojí přidat ani lehce hopsavé, nu-metalové riffy. Když se ale dostane k notám některá ze starších skladeb, jako např. „Mistress Of Pain“ z „The Ultra Violence“, rozpoutá se čistokrevné thrashové peklo a agresivní energie svým přesahem naplní celý obývák. K tomu dynamické úhly několika kamer, autentický zvuk (plus live CD navrh!) a já nemám o svém metalovém DVD (loňského) roku žádné pochyby. A to přesto, že neobsahuje (kromě dvou klipů) žádný bonusový materiál.
|
