Poněkud se zpožděním, ale přesto představuji album švédských nestorů depresivních a melacholických stavů, koho jiného než Katatonii. Na sklonku roku 2009 kapela vydala další, v pořadí již osmé album "Night Is The New Day". Jak je již z názvu patrné, Katatonia se ani o píď nevzdálila svým zaběhlým tématům a hudebnímu stylu.
Přiznávám se, že tato tvorba mě doposud svým způsobem míjela, nikdy k mým uším nedolehlo její kouzlo, ale teprve teď, možná je to tím, jak se člověk (nejen) hudebně vyvíjí, nacházím k nahrávkám podobného ražení cestu.
Katatonia na jedenácti skladbách rozehrává svoji pochmurnou a temnou atmosféru, naladěnou v tóninách depresivního rocku/metalu. Celé album se táhne ve velmi pomalém, maximálně středním tempu, kde může tak krásně vyniknout tíha celého projevu vokalisty Renskeho. Jeho unylý, avšak nenudný projev se zavrtá do každé hlubiny mozku, kde rozehraje temný valčík. Když je pak jeho hlas podpořen melacholickými klávesami a zbytek dokreslen občas hutnými riffy (např. ve skladbě "Forsaken"), ale spíše jakousi unplugged kytarovou atmosférou, stane se noc novým dnem.
Za nejsilnější zásek považuji třetí skladbu "Idle Blood". Klasická náladotvůrná balada, plná akustických kytar a kláves, silná a okouzlující...
The love for life once bright
(Out of sight)
A burning fuse
The only flame I have
Fate's spiral down this curve
(Shall only serve)
The seeds growing my misery
These wounds kill time
My struggle sublime
Idle the blood
A black state of mind
All dreams left behind
Zdá se, že album je velmi otevřené a přístupné všem rockovým příznivcům, což se může jevit jako jasné plus. Neobsahuje sice na první poslech žádný jasný hit, avšak svoji atmosférou si posluchače jistojistě získá a podmaní.
Po letošním albu severských Ghost Brigade jsem dlouho neslyšela tak emocionálně silné a intezivní album, které při každém dalším poslechu přináší nové a nové zážitky a jehož melancholie nesklouzává ke kýčovitost. Velký dík Katatonii za takovou muziku.
|
