Vezmeme-li trochu od typického amerického punkrocku, malinko od současného severského glamu, či klasického rock n´ rollu a šmrncneme to kořeněnou vůní Francie, vzniknou nám z toho právě Tracy Gang Pussy. Ačkoliv nese nová deska název „Number 4“, je v pořadí teprve třetím dlouhoznějícím albem. Z nahrávky je oproti dvěma předchozím deskám cítit uvolněnější atmosféra způsobená změnou nahrávací společnosti. Kluci mohli konečně natočit materiál, který by splňoval jejich předpoklady a očekávání. Jestli Francouzi splnili i očekávání fanoušků je otázkou.
Dvanáct songů a hrací délka něco málo přes čtyřicet minut bývá tak akorát, ale když vám některé písničky splývají díky trošku jednotvárným a opakujícím se melodiím, může se vám ten čas poněkud protáhnout. Stejně jako to je u prvních dvou písniček, které jsou sice na poslech příjemné, ale trošku uspávající. Náhodného posluchače možná nezaujmou, fanouška ale neodradí. Zlomová chvilka nastává u třetího songu „Miss Negativity“, který je o poznání živější a chytlavější a také je to první koncertní hit. Sází sice opět na jednoduché linky a melodie jako ostatní písničky, ale vokál je najednou jaksi průzračnější, barvitější a místy by mohl až chytat za srdce. Následující „I Have A Wish“ potom naštěstí svou melodičností a atraktivností navazuje na předešlou píseň.
S další skladbou „Dreamin´“, ačkoliv má podstatně jinačí rytmus a příjemně se poslouchá, můžete přece jen trošku upadnout do letargie. Ne, že by byla písnička sama o sobě nudná, ale trošku splývá. Zákonitě vás pak probere začátek „Wide Open to the World“. Právě tohle je song, který ze všech nejvíc připomíná současné americké punkrockové kapely. Dál se ubíráme v podstatě stejnou cestou, jakou jsme šli dosud. Ale i okolo rovné silnice se občas najdou věci, které naše oko, v tomto případě tedy spíše ucho, alespoň trochu zaujmou. Takže i různé riffy a melodie potěší právě ucho fanouškovo.
„You Dragged Me Down“ slibuje trošku vzrušení v podobě uspokojivě a trochu překvapivě umístěných některých tónů skladby. Tenhle song rozhodně patří k těm zajímavějším. „Teenage Years“ je drzejší písnička určená hlavně pro mladší fanoušky, kterým je svým způsobem celá tvorba TGP určena. Pokud jste milovník „kvalitní“ muziky, nebude tohle album nic pro vás, ale pokud máte rádi jednoduchost, živost a mladickou energii, mohlo by se vám „Number 4“ zalíbit. Ke konci alba bychom možná mohli čekat ještě nějaký zajímavý moment, nějakou třešničku na dortu, ale bohužel, ničeho světaborného už se nedočkáme. Celou desku uzavírá první a poslední pomalý song s příhodným názvem „I Don´t Believe In Happiness Anymore“, ale já bych naděje ve štěstí ještě neztrácela. Number 4 sice není světový převrat, ale není to ani špatná deska a jak jsme si mohli potvrdit na podzim, na živo jsou kluci bezvadní, plní energie a radosti ze hry a to i pro nevelké publikum.
|
