S křížkem po funuse… a to doslova a do písmene. Již v době, kdy se mi dostalo do rukou album „Schizzover“ od brněnských Rhodian, objevil se na stránkách kapely epitaf sdělující, že po třinácti letech došlo k ukončení činnosti. Nicméně mi dovolte se ještě k albu „Schizzover“ vrátit. Už jen z úcty k jejich vlastnímu prohlášení, že na víc (než co předvedli na „Schizzover“) už Rhodian nemají a zároveň i díky vědomí, že si v tomto případě můžu dovolit pominout zaužívané „o mrtvých jen dobře…“
„Schizzover“ je album, které (ač samo tak v některých elektronikou přesycených momentech působí) vás rozhodně nenechá chladnými. Název desky dokonale vystihuje její podstatu i důsledky. Rhodian dokázali do jednoho kotlíku nacpat důkladnou dávku rozličných emocí, dokázali je i natolik separovat, že jednotlivé kousky tvoří samostatné a někdy až protipólně neslučitelné příběhy. Šantán, cirkus, vychladlá továrna na zpracování kovu – to vše lze nalézt ve skladbách plných melancholie i takových, při kterých z vás hrubé riffy sedřou kůži.
Tenhle variabilnost je zřejmá už z prvních dvou skladeb. Úvodní elektroniky plný rachot „Ve 3:15 jsme zvítězili nad spánkem“ mě málem vystřelil z kecek – kakofonie jako prase, naprosto toxický, nervy drásající industriál. Až jsem si říkal, že pokud takhle bude znít celé album, zhruba tak v jeho polovině patrně provedu autoamputaci ušních nervů. Skladba, která dělá čest názvu desky – schizofrenní halucinace. A hned vzápětí melodičtější (i když i tady to důkladně zaduní) podmanivé pohlazení s příjemně nadrzlým vokálem a masírovacím tempem, které vás snadno pohltí. A na takovéhle houpačce se Rhodian pohybují ustavičně. Naprostá jednička? „Jisatsu saakuru“ (Klub sebevrahů). Když chlad, tak přímo severský, když autentičnost, tak stoprocentní, sukýnky letících holčiček se vám doslova otřou o vztyčené chlupy na kůži. A hned vzápětí další extrém, odtažité, ledově nevstřebatelné (do klávesnice se mi dere výraz odpudivé,ale odpudivé věci mohou vyvolávat kromě odporu i úžas) dusání za hlasové účasti Deseda (Dark Gamballe).
Tohle je zatraceně syrová chladná chemie. Rhodian dokážou melancholicky hladit, hýčkat, řezat to hlava nehlava i suverénně lézt na nervy. Tedy dokázali... A minimálně u čtyř skladeb (příznivci industriálu budou mít číslo asi podstatně vyšší) si říkám, že jejich konce je docela škoda.
|
