Povídat si s persónou, jako je Georg Neuhauser z rakouských Serenity je zážitek. Na usměvavém dlouhánovi, který pečlivě zvažuje každé své slovo, je znát, že svojí hudbou žije. S Georgem jsme se sešli před jejich povedeným zářijovým vystoupením v Brně. Tímto se zároveň kaju za to, že ke zveřejnění rozhovoru – a bude jich podobně „zaseklých“ víc - dochází s takovým zpožděním, snad nečekané události a neskutečně rychle běžící čas neubrali zase tak moc na aktuálnosti tohoto rozhovoru…

Tohle je podruhé, kdy se Serenity objevili v České republice. Jak sis užil vaše první vystoupení v Praze a v Brně letos na jaře a co po téhle zkušenosti očekáváš od dnešního koncertu?
Poslední show v Praze byla skvělá zkušenost, protože jsme vůbec nevěděli, co můžeme očekávat od místního publika, přece jen jsme zde byli poprvé. Bylo to pro nás obrovské překvapení...

Jo, pro mě taky!
(smích) ...protože spousta lidí znala naše songy... jo, hele, počkej, to bylo vlastně už podruhé, co jsme byli v České republice, protože v roce 2007 jsme hráli v Praze jako support Treshold. Ale to už je dávno a lidi nás tenkrát moc nebrali. Teď to bylo úplně jinak, nepřišlo až tak moc lidí, ale ti co přišli byli perfektní, křičeli a pařili a bylo to super. I promotéři byli hrozně fajn.

No a co tedy očekáváš dneska?
To je těžké říct, protože přece jenom Praha je vaše hlavní město a je proslavené tím, že tam je velká metalová komunita. No a já nedokážu odhadnout, kolik lidí může dneska večer přijít. Samozřejmě doufám, že lidí přijde co nejvíc. Dneska večer je s námi speciální host, Edenbridge, takže uvidíme, jak budou lidi reagovat, ale doufám, že to bude takové, jako minule.

Můžeš porovnat vaše fanoušky v Rakousku a tady? Sice jsme sousedé, ale stejně, je v jejich přístupu nějaký rozdíl?
Jo, určitě jsou zde rozdíly. Především Češi jsou mnohem entusiastičtí.

Fakt?
Jo, stoprocentně. Dají ti pocítit, že je pro ně velká věc, když přijede zahraniční kapela předvést svojí show a v Rakousku máme problémy, protože lidi od tebe neočekávají nic extra. V České republice je to přijetí mnohem vřelejší, takže kapely z Německa, Rakouska sem rády jezdí. Vždyť to můžeš vidět i dneska.

Už jsem zmiňoval, že vaše vystoupení v Praze pro mě bylo velkým překvapením, mohl za to i fakt, že jsem velký fanda Savatage. Je strašně jednoduché najít ve vaší hudbě podobné pocity jako u floriďanů. Co je podle tebe ta nejdůležitější esence hudby Serenity?
Nejdůležitější část naší hudby je zábava na pódiu. Naší muziku můžeš jednoduše popsat jako symfonický, bombastický metal, má na nás vliv spousta zdrojů, Savatage, Queen, Kamelot, Sonata Arctica. Nejsem schopen ti říct jednu nejdůležitější část naší hudby, těch důležitějších elementů je v naší hudbě víc. Ale jak říkám, zcela jistě tím nejdůležitějším článkem našeho života je zábava. Nejdůležitější je, že lidi vycítí, že ta zábava na pódiu, to je to, proč to děláme, ne jen kvůli penězům nebo kvůli promotingu, ale hlavně kvůli té zábavě. Jsme tu proto, abychom rozdávali radost a i když lidi třeba neznají každou jednotlivou písničku, tak si ten koncert s námi užívají.

No a jak tedy vnímáš hraní na pódiu a tvoření hudby, co preferuješ?
U mě je to naprosto jasné, jednoznačně živé hraní. Živé hraní je ten hlavní důvod toho, že dělám to, co dělám. A to živé hraní si i maximálně užívám. Pro mě je pobyt ve studiu strašně tvrdá práce, nemám rád studiovou práci, radši jsem na pódiu, baví mě komunikace s fanoušky.

A máš tedy radši menší studia v klubech nebo větší na stadionech, na festech?
Dávám přednost klubům, protože na festech... to je pro mě hrozně veliké, zvukovky, když se něco podělá, tak promotér není po ruce, když jsou problémy na pódiu, veškerý ten kolotoč kolem, technika, motá se kolem toho všeho spousta lidí. V klubech je to mnohem lepší, protože víš že jsi první nebo druhá hlavní kapela, je to pohodovější.

Jak je to s vaší diskografií, někde se uvádí, že jste oficiálně vydali dvě alba, na vašich stránkách se hovoří o čtyřech...
Máme dvě alba, první dvě cédečka byla pouze dema, to znamená, že jsme neměli label, který by je vydal. První bylo z roku 2002, jmenovalo se Starseed V.R. a nahrávala ho ještě stará sestava Serenity, basák, kytarista a já jsme ještě v kapele nebyli. Druhé demo bylo „Engraved Within“, s tímhle cédéčkem už jsme zaznamenali hodně pozitivní reakce v tisku i od labelů. Tohle cédéčko jsme si nahráli za vlastní peníze a uzavřeli jsme náš první kontrakt. Měli jsme hodně nabídek, ale rozhodli jsme se pro Napalm Records, protože oni nám věřili, cítili to stejně jako my, věřili nám a jsou to Rakušani, takže jsme k nim měli hodně blízko. Když byl nějaký problém, tak jsme mohli zajet do centrály a vždycky se našel někdo, kdo ten problém vyřešil. Což je lepší, než když máš label někde za mořem.

Je nějaká možnost, že se ještě vrátíte k těm songům z demonahrávek? Neuvažovali jste o reedici těch desek nebo o aspoň o předělání některých skladeb?
Na „Engraved Within“ je asi pět skladeb, a čtyři z nich se objevilo na prvním oficiálním albu „Words Untold & Dreams Unlived“, a tak by nedávalo smysl to znovu vydávat. Je možné, že se někdy vrátíme k písním z prvního dema, že je přearanžujeme nebo nějak předěláme a nahrajeme v lepší kvalitě a možná je vydáme jako bonusové CD. Ale určitě to nevydáme jako řadové album.

Když zmiňuješ další alba, už v současnosti pracujete na nějaké novince?
Jo, makáme právě na novém albu. Nemůžu říct už pár věcí o novince, protože nic ještě není stanovené napevno. Předpokládám, že by mělo vyjít … (po chvíli uvažování) v září 2010 nebo nějak tak kolem tohohle data. Momentálně jsme napsali nějaké skladby a po turné s Threshold, které začíná v říjnu, se vracíme do studia. Můžu říct, že na cédéčku bude pár speciálních hostů…
Můžeš prozradit kdo to bude?
Ne, zatím ne…, hudba bude v tom samém duchu, symfonický bombastický metal s vlivy kapel, o kterých jsme už mluvili. Doufám, že po vydání alba bude opět následovat turné, no a víc zatím říct nemůžu, protože víc nevím, to je ještě daleko.

Dá-li se to říct, která z vašich skladeb je pro tebe zásadní, nejdůležitější?
To je strašně těžké říct. Jsem hrozně hrdý na skladby jako „Coldness Kills“, „Fairytales“, „Reduced To Nothingness“, myslím si, že to jsou asi nejchytlavější věci, které jsme dosud napsali a podle reakcí fanoušků to jsou velice dobré skladby. Ale na druhé straně máme skvělé reakce i na skladby jako „Rust Of Coming Ages“ nebo „All Rights Reversed“, holt každý má jiné chutě. Pro mě je nejoblíbenější „Coldness Kills“ a „Fairytales“.
Jo, tomu rozumím, já je z vaší tvorby mám taky nejradši. Dneska večer hrajete s Edenbridge, takže se nemůžu v souvislosti s „Fairytales“ nezeptat, jestli není v plánu duet se Sabinou Edelsbacher?
Ne, na tomhle turné ne. „Fairytales“ je pro mě velice osobní píseň…
Je to tvůj vlastní příběh?
Jo, vzniklo to na základě vlastní zkušenosti, když mě před lety opustila moje přítelkyně a to inspirovalo tuhle skladbu. Na albu nazpívala ženský part moje kamarádka z kapely Elis Sandra Schleret, ale na živo to bude bez ženského zpěvu, protože je to fakt velice osobní záležitost.

Na „Fallen Sanctuary“ se objevil klip ke skladbě „Velatum“. Máte nějaké plány dalších videoklipů?
Jo, určitě se bude dělat další klip. Už jsme napsali skladbu, která bude použitá pro video, někdy v březnu bychom ho měli natáčet, Nemůžu ti říct zatím nic bližšího, protože zatím máme jen hrubou představu. Snad jen to, že by ten klip měl být zase skvělý, protože ho bude vytvářet ten samý tým jako u „Velatum“. Takže uvidíme.

Co tě přivedlo k hudbě, kdo na tebe měl největší vliv?
Queen. Moje starší sestra mě koupila první metal, mě bylo šest let a dostal jsem k narozeninám dárek, cédéčko „Seventh Son Of A Seventh Son“ od Iron Maiden. Netušil jsem, co to metal vlastně je, ale sestra ho měla ráda a já jsem si ho zamiloval taky. No a po Ironech jsem objevil Queen a s nimi jsem nasával styl zpěvu, který jsem sám chtěl dělat. Takže Freddy Mercury měl asi největší vliv na to, že jsem se chtěl stát rockovým zpěvákem.

Jakou máš představu či sen o tom, čeho bys chtěl se Serenity dosáhnout?
Samozřejmě, ale není to jen sen, je to cíl. Chceme žít se Serenity, chceme udělat celosvětové turné, po Japonsko, celá Asie, severní i jižní Americe, to by bylo úžasný, ale samozřejmě, vyžaduje to tvrdou práci a je na to docela malá šance, ale věříme tomuhle cíli, i když to bude těžké. Situace mladých kapel, zvlášť v tomhle hudebním stylu, je strašně obtížná a není lehké prorazit.

Jaká je situace v Rakousku pro mladé kapely, existuje tam něco jako vládní podpora či organizovaná pomoc pro kapely?
Prakticky ne, to je problém. Vezmi kapely jako Epica či Delain, které dostanou od vlády docela slušné peníze pro svojí činnost, v Rakousku neexistuje žádný úřad nebo organizace, která by nám pomohla dělat hudbu, i přes to, že reprezentujeme naší zemi v zahraničí. Nikoho tam nezajímá, že rakouská kapela hraje tady v České republice, i když to je součást prezentace Rakouska. Možná pro nějaké folkáče to je lepší, ti mají asi větší šance.

Moje otázky jsou vyčerpány, je tu prostor pro tebe říct cokoliv pro vaše fanoušky v České republice.
Very, very, very, very, very thank you for your support (pozn. asi netřeba překládat a v češtině by to tak neznělo :-) ) a za vaší pomoc, určitě se sem zase vrátíme, doufám, že co nejdříve, snad už v příštím roce. Máme to v plánu. Počkejte si na naše nové album, které vyjde koncem roku 2010, bude to bomba a pak se uvidíme na dalším turné.