Když jsme se vloni na podzim sešli v Brně s hlavní postavou rakouských Edenbridge Lanvallem, jejich albová novinka byla teprve ve stádiu výroby. Mezitím Edenbridge ohlásili že mají hotovo a termín vydání desky „Solitaire“ stanovili na letošní květen. Snad je to jen jediná zásadní změna oproti větám, které z úst Lanvalla zazněli v tomhle (dalším lehce zaprášeném) rozhovoru.
Musím říct, že si vůbec neuvědomuju, zda Edenbridge už hráli v České republice? Máš nějakou zkušenost s místním publikem?
Jo, už jsme tady hráli s Rage v Plzni, dneska je to podruhé a já se hrozně těším na dnešní večer. Podle plzeňského vystoupení můžu říct, že čeští fanoušci jsou skvělí a doufám, že dneska budou ještě lepší a jsem na to hodně zvědavý.
Na vašich stránkách se objevily zvěsti o tom, že chystáte nové cédéčko, sedmé v pořadí ve vaší historii. Můžeš o něm prozradit nějaké novinky?
Jo, před dvěma týdny jsme byli nahrávat bicí a v říjnu a listopadu budeme pokračovat ve studiu s kytarami. V naší hudbě dál najdeš symfonické elementy, ale myslím, že nové album bude víc melancholické, víc atmosféričtější. Takový je náš vývoj a samozřejmě, najdeš zde i spoustu podladěných kytar a heavy nálad jako na minulém albu. Jsem z přípravy a z toho kam se nové album ubírá nadšený. Je hrozně fajn ty písně nahrávat.
Ty jsi prakticky výhradní autor v Edenbridge. Čím to, jsi takový despota, nebo se tvým kolegům nechce pouštět do tvorby muziky?
No, to si nejsem jist, ale když se vrátíš v naší historii na začátek někdy do roku 1998, tak jsem nebyl sám, kdo skládal hudbu Edenbridge, podílel se na tom i Andreas Eibler, který s námi nahrával druhé a třetí album psal skladby, ale ani ten je nepsal ve stejném duchu a nikdo jiný se na skládání nepodílel. A v současné době Dominik Sebastian, druhý kytarista, který píše pro svojí kapelu Thirdmoon, ale na novém albu Edenbridge jsou akustické kytary jeho dílo, no a na tom novém albu už uslyšíš první věc, kde nebudu já uveden jako autor.
Ty a Sabine jste jediní členové kapely, kteří v Edenbridge působí od začátku. Je problém najít spoluhráče, kteří by cítili vaší hudbu tak, jako vy dva, nebo čím to, že na ostatních postech jsou neustálé personální rošády?
Jo, v minulosti to byl problém najít ty správné členy a dobré hráče, ale v současné době si myslím, že máme velice silný line-up a věřím, že v téhle sestavě budeme pokračovat.
Edenbridge byli jedna z prvních kapel, která přišla se ženským zpěvem. Myslíš si, že v době kdy jste začínali, tedy koncem devadesátých let byla větší příležitost se prosadit s dívčím vokálem než dneska?
No, já si myslím, že to bylo jednodušší, když jsme začínali, ale zase na druhou stranu, když jsme začínali, tak nikdo neznal tenhle způsob a bylo to velice obtížné a když jsme v tom roce 1998 oslovovali labely s naším prvním demem, tak nás odmítali, protože si mysleli, že na trhu pro takovouhle muziku není místo. O rok později prorazili Nightwish a my jsme vydali naší desku, smlouvu jsme podepsali během několika týdnů. Pokládáme se za jednu z prvních kapel, která přišla s ženským zpěvem. No, ale v současné době je to pro mladé kapely určitě obtížnější, protože trh je tímhle stylem přesycen.
Vím, že jsi aktivní i mimo Edenbridge, že vydáváš i svoje sólová alba, ale tahle tvoje díla neznám. Můžeš mi říct něco o nich?
No, když jsem začínal mojí hudební kariéru, tak v polovině devadesátých let jsem vydal svoje první album, pak ještě dvě, ale Edenbridge mě zaměstnává natolik, že sólové tvorbě se nevěnuju.
Jsi schopen porovnat, jestli je jednodušší práce, když je u mikrofonu chlap nebo holka?
No, já nevím, jaká je spolupráce se zpěváky (smích), ale jo, vím, protože jsem nahrával s Georgem poslední album Serenity. Myslím, že je obtížné srovnávat to podle pohlaví, ale ono je obtížné porovnávat spolupráci třeba jen se zpěváky, každý má svůj osobní způsob nahrávání i zpívání, to se prostě nedá takhle srovnávat.
Které album, na kterém jsi se podílel máš nejradši?
Vždycky to poslední! „My Earth Dream“ mělo skvělou produkci, byl tam orchestr a proto se těším na další album, protože to bude další krok vpřed a myslím, že jsme nikdy tak silné chorály a myslím, že to album posluchače hluboce zasáhne, protože jde pod povrch.
Zmiňoval jsi váš vývoj. V čem ty vnímáš největší změnu ve vaší hudbě?
Myslím, že když si poslechneš naše první album a současnou tvorbu, tak jsme úplně jiná kapela. Změnili jsme prakticky všechno, vyvíjíš se jako člověk, jako skladatel, jako hudebník. Když srovnáš sám sebe po deseti letech, tak jsi úplně jiný člověk. Všechno co se děje, se potom odráží na hudbě. Když jsme začínali, tak nás ovlivňovala spousta kapel a bylo to dost rozdílné, a ty největší rozdíly jsou v tom, že se nám podařilo zpracovat silné chorály, orchestr a podladěné kytary. Sabine se mění album od alba, srovnej první a poslední album, je to sice stále ten samý hlas, ale zní úplně rozdílně.
Která z vašich skladeb je pro tebe nejoblíbenější a shodneš se v tomhle s vašimi fanoušky?
Když jsme dávali dohromady „The Chronicles Of Eden“, naše výběrové album, ptali jsme se spousty kamarádů na jejich nejoblíbenější songy a chtěli jsme vybrat z každého alba dvě písně, hlasování ukázalo, že velice populární je „Shine“, titulka ze čtvrtého alba, „Arcana“ je velice oblíbená, obě tyhle věci budeme dneska večer hrát. Jsou rozdílné, ale obě měly vysoké hodnocení.
Svoje poslední živé album „LiveEarthDream“ vydáváte jenom jako limitovanou edici a vůbec se nedostane do klasických obchodů. Proč jste zvolili zrovna takovouhle strategii?
Vždycky jsem chtěl udělat něco podobného jako vydat album jenom pro fanoušky, prodávat ho přímo fanouškům a k tomu nepotřebuju žádného vydavatele. Normální album je pro nás stále důležité. Tohle je jakýsi test, kolik alb jsme schopni prodat přes internet, přes naše domovské stránky a při vystoupeních a můžu říct, že to byla velice dobrá volba, protože naše poslední řadové album vyšlo vloni, další bude až příští rok, no a tak na nás lidi aspoň nezapomenou. Myslím si, že to lidi ocenili. Měli jsme speciální akci, že si fanoušek mohl cédéčko předobjednat a nechat si zapsat jméno do bookletu a asi čtyřista lidí to využilo.
Pokud vím, tak Edenbridge za celou dobu svojí existence neudělali žádné oficiální video.
Jo, to je pravda.
Čím to, nemáte rádi videa?
Ale jo, jasně že máme. Ne vždycky se ti všechno co chceš vyplní. Když tenhle druh klipů byl populární, to bylo někdy v roce 2004, to byl největší rozmach klipů v televizních hudebních stanicích jako MTV a Viva, tak jsme měli špatnou nahrávací společnost, která neměla v rozpočtu zahrnutý videoklip. Na našem posledním albu to dopadlo stejně. Uvažujeme o klipu na příštím albu a já doufám, že se ho podaří realizovat.
A máš nějaké plány ohledně DVD?
Máme bonusové DVD na živém albu „A Livetime In Eden“, i když to není skutečné klasické DVD, je tam šest skladeb plus nějaká bonusová videa. Ale určitě, jak bude nějaká příležitost nahrát náš koncert, tak do toho určitě jdeme. Hráli jsme úžasný koncert v Pekingu v Číně a tam bylo pár kamer a dokonce i jeřábovkou, ale bohužel ta nahrávka z jeřábovky se ztratila. To mohlo být fantastické video, ale nepovedlo se to naneštěstí zadokumentovat.
Když se člověk podívá na vaše koncertní štace, tak zjistí, že jste objeli prakticky celý svět. Můžeš porovnat fanoušky různě po světě, vidíš mezi nimi nějaké rozdíly?
Určitě, je mezi nimi kupa rozdílů. Korea, tam byli absolutně šílení, zpívali, hulákali po celou dobu a v každé písni. V Číně byli zase poněkud rezervovaní a dávali najevo svoje emoce spíš až po skončení písní, v Rusku to bylo taky velice bouřlivé. Fanoušci se chovají úplně odlišně v různých částech Evropy. Jihoevropané jsou víc temperamentnější a víc to prožívají, v Německu už jsou lidi asi přesycení nabídkou koncertů, Evropané jsou víc uzavřenější. Ale tak v té Asii to bude hlavně tím, že místní fandové jsou nadšení a berou to jako velkou událost, když tam dorazí kapela z Evropy.
A které místo nebo který koncert tedy považuješ za váš nejvydařenější?
No, asi řeknu že to bylo v roce 2002 na festivalu v Koreji, kde jsme hráli pro dvanáct tisíc lidí a bylo to fantastické. Vzpomínám si i na klubové vystoupení v Soulu, které bylo naprosto ohromující a úžasný byl i koncert v Pekingu, v rámci čínského turné, o kterém jsem již mluvil. Ale těch koncertů, na které rád vzpomínám je daleko víc.
Když zmiňuješ velkou návštěvu na festivalu, máš radši tahle velká pódia a festivalovou atmosféru, nebo ti víc vyhovuje klubová scéna?
Já mám rád obojí. V klubu je samozřejmě daleko přímočařejší kontakt s fanoušky a také dobrá věc je, že si můžeš na zvukovce všechno v klidu nastavit a vychytat. Na festivalech je to taky fajn, ale je to daleko hektičtější, máš čtvrthodinu na to, abys na pódiu všechno postavil a nastavil…, ale já mám fakt rád obojí.
Vzhledem k tomu, že jsi autor prakticky veškeré hudby Edenbridge, nemůžu se nezeptat, co tě naplňuje víc, zda tvorba hudby nebo její živá prezentace.
To je to samé, já mám rád obojí. Ve studiu je to fajn, protože vidíš, jak se něco rodí, jak ta hudba vzniká, no a na pódiu máš přímý kontakt, vidíš přímé reakce lidí, což je strašně důležité. V současné době je to stále důležitější než v minulosti, protože prodeje cédéček klesají a tak se musíš víc prezentovat živě.
Kdo měl největší vliv na tvoje rozhodnutí věnovat se hudbě?
To byla strašná spousta věcí. Od klasiky, přes metal, klasický rock, dále na mě mají vliv i vizuální věci, jako třeba příroda, pro inspiraci a psaní textů. Rád koukám na dobré filmy, jsem fanda Startreku. I to mi dává nápady při psaní textů.
Pamatuješ si svoje první album, u jehož poslechu sis řekl „já budu muzikant“.
Jo, bylo to první nebo druhé album od Tonyho Macalpina „Maximum Security“, které mě tak zasáhlo, že jsem začal hrát na kytaru. Ale nemůžu zmínit album, které by mě vedlo k rozhodnutí stát se profesionálním hudebníkem, těch věcí bylo víc.
Tvoje dnešní poslední slova?
Zdravím všechny fanoušky v České republice, doufám, že posloucháte naše poslední album, nezapomeňte že máte možnost si ho objednat u nás na stránkách a těším se, že se potkáme na dalších koncertech v ČR.
|
