Někdy jsou ty bludné kořeny zatraceně spletité. Snad z toho důvodu dorazilo promo „Doublemind“ mosteckých Alchemist, vydané na podzim roku 2008, s dost velkým zpožděním na můj stůl a zde se ještě v rámci uzrávání chvíli poválelo. A řeknu vám, že bych radši klidně válel ještě dál. Čtyři skladby na „Doublemind“ jsou sice celkem snadno prokouknutelné, nicméně přiznávám, že (snad ne jen pod tlakem systematického omílání) nakonec jsem povedené momenty našel.
Budete-li hledat to podstatné sdělení, uvězněné mezi úvodními řádky, asi vás napadne, že Alchemist se na nejvyšší příčky (alespoň mého) žebříku nepostaví. Důvod? Absence jakéhokoliv výraznějšího chuťového potenciálu. Jejich klasický heavík, který sem tam zabrousí k power metalu i do thrashe, nijak nevybočuje z řady adeptů, aspirujících na metalovou slávu. Takže slušně zahrané, dostatečně tvrdé a razantní, bohužel s poměrně zazděným zpěvem, který získá šťavnatější nádech snad jen díky kontrastu s jedovatou hlasovou výpomocí v titulním kousku. Ostatně právě v něm díky přímočaré živočišnosti nacházím i nejpovedenější kus kolekce. Aby však hned nelakoval vše na růžovo, i tenhle kousek ztratí svojí melodickou dynamičnost díky instrumentální pasáži. A to i přes to, že právě útočnost kytar (byť by jim ostřejší zvuk bezesporu prospěl) a údernost nepokojných bicích je to, na čem může Alchemist stavět. Asi nejlépe patrné v „Thin Ice“, která si bez zpěvu žije svým vlastním životem a s vokálním projevem Mentola (předpokládám), sklouzávajícím kamsi do výrazu nakřáplého křiklouna Hauka ze stejnojmenné americké party, se pere sama se sebou. Možná by stálo za to zauvažovat i nad pokrácením neúměrně prodlužované délky skladeb, neb pokud už mají Alchemist co říci, utopí to ve zbytečném natahování.
Jak již naznačeno, nepříjemné hrany nesourodosti, které mi seznámení s „Doublemind“ zpočátku docela systematicky znepříjemňovaly, se postupně otupovaly a „Doublemind“ se prohánělo po obýváku poměrně dlouho, bez toho, abych vyletěl z kůže či se začal přehnaně nudit. Na druhou stranu mi v závitech neuvízlo nic, kvůli čemu bych měl neodbytnou potřebu nechat „Doublemind“ co nejblíž po ruce. Takže obyčejný průměr, u kterého si klidně můžete hodit korunou v očekávání toho, zda příště bude líp nebo hůř.
|
